Kliatba z temnôt

Ta scénáristická klišovitost a hromada přehnaných scén zbytečně sráží jinak vcelku kvalitně odehraný i odrežírovaný film do prachobyčejnýho průměru. Z kladů bych asi vypíchl především Natashu Calis. Ta holka má herectví v sobě. Její výkon byl skoro na úrovni geniálního přednesu Isabelle Fuhrman v Orphan, takže typuju, že o ní ještě hodně uslyšíme. Ze záporů mi asi nejvíc vadí ta do očí bijící neoriginalita. Pořád mi uniká, proč musí tvůrci do podobných hororů vždycky cpát nějaké létající brouky, které lezou z pusy nebo jich je najednou milion všude, dále typickou scénu s vlasy či vznášejícími se těly ve vzduchu a další krávoviny, které jsou fyzicky nemožné a ani pořádně se samotným dějem nesouvisí. To jsou jen zažité filmové scény, které prý mají asi u někoho vyvolat větší strach. Já si ale nemyslím, že to je děsivý, spíš ohraný a hloupý. 55% (02.01.2013)

Vizuálně funkční gymnastika aneb drcení kloubů hrací skříňkou (!!!) Tak hele, co bychom ještě chtěli, když už démona prohnali xeroxem na XY způsobů. U The Possession se sešlo scénáristů jak ordodoxních židů při obřízce a všichni, včetne Ole Bornedala dávali dobrej pozor na to, co v posedlostních filmech už několik desetiletí funguje. Těla se musí kroutit, hajzlík v bedně musí skřehotat a navíc je ten polskej démon vegan a nesnáší magnetickou rezonanci. Popravdě, sám sem nečekal víc originality než řemeslný tradice a ono to kupodivu funguje 3/4 filmu. Velmi slušně zahrané charaktery, až moc (roz)vážný Jeffrey Dean Morgan, překvapivě autentická Natasha Calis a vkusně klasická hudební kulisa od Antona Sanka. Paradoxně jediný, co takhle příjemně rozehranou partii sráží je až to, co ji mělo pouze stvrdit - závěr. Tohle sakra není exorcismus, ale šábes se zakalenýma očima (!!!) Dobrých sedmdesát minut sem si říkal, že vzniknout The Possession v dobách Exorcisty, včetně jeho tehdejší konkurencí, mohla být dnes nadčasová. Jenže teď už to chce víc, než jen uctivý tradice. [final rate: 70%] (25.05.2013)

Bez akéhokoľvek premýšľania - čistý priemer. The Possession neprináša do žánru amerických novodobých hororov nič nového, práve naopak, je takmer na oko podobný svojím klišovitým bratríčkom, no na druhej strane si svoju prácu odvádza vcelku poctivo, takže diváka ani príliš neurazí. Okrem "zubnej scény" a záverečnej minúte však neponúka nič, nad čím by som sa zlovestne, démocky pousmial. (15.05.2014)

Horor podľa "skutočnosti", ktorý ma určite nesklamal. Síce mal dosť pomalý rozjazd, ale po polovici filmu to začalo naberať ten správny hororový nádych. Určite to bola vykrádačka viacerých hororov, a nič prevratného to nedonieslo, ale niektoré scény mali dosť mrazivú atmosféru. Možno kebyže je tam viacej takých scén a viacej lakačiek, ktoré by mi zvierali veniec, by som dal aj 5*. (30.08.2012)

světová kinematografie vyvrhla v posledních letech udivující množství filmů s exorcistickým námětem, ať už v to počítáme bezrozpočtový brak, kterému vůbec nemá smysl věnovat pozornost, nebo daleko ambicióznější hollywoodské zmetky lákající na zajímavé herecké obsazení. diváci jsou přesycení a žádají vysokou kvalitu. ovšem ani skromná Kletba z temnot z produkce Sama Raimiho nepřekonala prvenství Friedkinova legendárního Vymítače ďábla. nicméně, byl to obstojný pokus. představa, že pozadí judaistické démonologie vnese do hororového subžánru trochu svěžího a snad i mrazivějšího vánku, byla mylná, ostatně jako i naděje, že (jako vždy) pochybné výroky o inspiraci ve skutečných událostech přiživí atmosféru filmu. v té jako kdyby se tvůrci více zaměřili na líčení pocitů souvisejících s rozvrácenou rodinou, než aby se věnovali oparu hrůzy, bez něhož se horor nemůže obejít. přesto, odvedli slušnou práci a kupodivu ani nevadí absence jakéhokoliv ozvláštnění nebo inovace žánrové šablony. zamrzí snad jen snadná předpověditelnost jak ve smyslu předpovídání vývoje děje, tak také při očekávání lekaček. v druhém bodě velice prospívá místy až ohlušující hudba, kvůli které se vyplatí zhlédnout film v kině. dalším důvodem může být občasně zajímavý střih a vydařená kamera, která sází - jak bývá u hororů poslední doby obvyklé - na sterilní, chladně symetrické kompozice záběrů, kontrasty velkých bílých a černých ploch, zrcadla, pomalé nájezdy a nerealistické svícení a barevné provedení. tyto kvality povznášejí snímek na úroveň technicky velice dobře zvládnutého průměru, kterému však schází pravý um, mystické cosi, co by divákům dovolilo opravdu na okamžik uvěřit a následně se zhrozit do morku kostí. (10.10.2012)