Kapitál

Moje třetí setkání s panem režisérem a znovu to budou 4*. Kapitál je především satira na dnešní (vyšší) společnost, ale také drama muže, figurky, který toužil po moci. A Gad Elmaleh byl jako naivní kariérista, jenž si myslel, že může všechno, naprosto přesný. Moc se mi líbily také ty jeho neuskutečněné výbuchy hněvu, neukojený hlad po kur…ehm, modelce a také konečné prozření…no, i když. A také mě nadchl konec, který to pěkně cynicky shrnuje. Zklamalo mě pouze občasné přílišné zjednodušování (hlavně co se týče dětí) a určitá naivita (v reálu by asi s hlavním hrdinou vydrbali podstatně rychleji a tvrději). (21.12.2013)

Kapitál není film, který by chtěl objektivně ukázat, jak to zřejmě chodí ve vysokých kapitalistických kruzích. Tohle je film, který chce diváky přesvědčit, jak jsou ony kapitalistické kruhy povrchní, nudné a zoufale prázdné. Bohužel to se dá říct hlavně o filmu Kapitál. Hodně se mluví, buď francouzsky a dost křečovitou angličtinou. Všichni však převážně mluví o penězích. Někteří je rozhazují, jiným na nich nezáleží, což dávají najevo, někteří o ně přijdou, jiní je přijímají jako úplatky. Postavy jsou povrchní a stereotypní, zkažené figurky vysoké společnosti, tak se režisérovi do příběhu hodí. Kladné postavy poznáme hned: jsou vykresleny naivně a idealisticky a pokládají ty správné otázky, a to takové, které by měly peněžním magnátům nahlodat svědomí nebo jim ukázat, co je v životě důležité. Záporné postavy jsou sobecké, žijí čistě konzumním životem nebo podvádějí - samozřejmě si zaslouží naše pohrdání. Bohužel ve filmu není žádná postava, která by aspoň trochu vzbuzovala sympatie. Možná intriky a utajené operace, tak jak je film vykresluje, v bankovním světě existují, bohužel příběh, kde je dobro a zlo odděleno tlustou čárou a všechno je černobílé, dojem shazují a ubírají mu na uvěřitelnosti. Kapitál je sterilní film o penězích, bankách, ale hlavně o režisérově levicovém pohledu. (06.12.2013)

Francouzská trefa do černýho. Film, který naprosto přesvědčivě ukazuje zákulisí nejvyššího byznysu, kde vládne špína, špína a zase jen špína. Gad Elmaleh patří v současnosti mezi největší francouzské hvězdy a zde jasně dokazuje, že právem. Nelíbila se mě dějová osa top modelkou, protože takový pokusy si holčičky mužou zkoušet na nějaký druholigový ňoumy, ale postava Marca byla první liga a byly vykreslena takovým způsobem, že slečinka měla hned poznat, že nenarazila na žadnýho nadrženýho osla, který si nevezme co chce. Naštěstí i tohle bylo ukončenom přijatelným způsobem. Pokud jde o obsah jako takový, film má v sobě napětí, nekompromisnost a hlavně pořadnou řachu reálnosti. (19.10.2013)

Costa-Gavras nikdy nebyl typ režiséra, kterému by vadila nálepka aktivistického tvůrce, navíc jasně politicky vyprofilovaného. Dává to svým novým filmem jasně najevo. Už titul, který cílevědomě vyvolává asociaci se světoznámým titulem z perla Karla Marxe, spojuje svět bankéřů a finančních korporací se světem politických idejí. Zatímco Oliver Stone kdysi natočil Wall Street, kde z napínavého thrilleru o bezkrupulózním burziánovi několikrát letmo v dialozích problesklo Stoneovo levicové politické přesvědčení, Costa-Gavras natočil film, který se k levicovým ideálům hrdě hlásí a místy přechází k přímočarým proklamacím. (Anti)hrdina snímku se v klíčových momentech obrací na kameru a oslovuje diváky, uvažuje nahlas a odhaluje i to, co by normálně zůstalo zahalené pod pláštíkem diplomatických frází. Paradoxně se přitom stává zajímavější postavou než Stoneův Gordon Gekk, který je v podstatě jednorozměrný predátor ovládaný vidinou zisku. Marc Tourneuil je naproti tomu hráč, jehož motivace a myšlenkové pochody jsou složitější, uvědomuje si dopady svých činů, chce ale zůstat ve hře, a co víc, chce zvítězit. Costa-Gavras se svým dramatem o vzestupu inteligentního cílevědomého kariéristy na pozadí boje o moc ve významné globálně působící bance se stal mluvčím těch, co se stále větším znechucením pozorují skandály ve světě velkých financí, nezodpovědnost a aroganci elit, bezohlednost, s jakou spekulanti provádějí své drsné obchody na hraně zákona či daleko za ní. Je dobré si uvědomit, že popsané manažerské a obchodní praktiky si autor předlohy nevymyslel, vycházel z důvěrné znalosti prostředí a konkrétních kauz. Podobné praktiky známe i od nás a především v 90. letech poznamenaly mnohé privatizace a šokující majetkové přesuny. Představitel hlavní role Gad Elmaleh, známý dosud spíše ve Francii, se zhostil náročné role se ctí a má slušně našlápnuto k průniku do klubu mezinárodně uznávaných filmových hvězd. Přes dílčí výhrady (např. celkem zbytečný milostný zálet s fotomodelkou, který ředí hlavní linii) tvrdím, že Kapitál je film, který má koule a přišel ve správnou dobu poznamenanou hospodářskou krizí a jejími dopady. Někdy je dobré nevzít si servítky a říct naplno, co je potřeba, aby zaznělo. Celkový dojem: 90 %. (02.12.2013)

Peníze, peníze a zase peníze, o nic jiného přece nejde? A když nám dojdou, chudým sebereme a bohatým přidáme, tak se to přece normálně dělá! Gad Elmaleh exceluje v roli cynického ředitele velké francouzské banky, jehož kariéra vstoupá vzhůru opravdu raketovým tempem a na nějaké soupeře, či protivníky nebere vůbec zřetel. Malinko mi osvětlil, jak to v těchto vysokých kruzích možná chodí, za plat několika miliónů eur za rok. (05.02.2015)