The Encounter

Tak takhle opravdu ne. Je to sice hezký pokus vylíčit nějaké věci typicky evangelickým způsobem,ale přemýšlejícímu divákovi okamžitě dojde, že tam něco není v pořádku. Tenhhle film může být tak leda pro děti jako pohádka, ale potom později tomu už nevěří, svým způsobem je to medvědí služba. Reformované církve zdůrazňují, že konečnou autoritou je pro ně evangelium a pak to takhle dopadá, Písmo si může každý vysvětlit jinak a pak tito autoři slibují jakési nedohledné nebe nad námi a to je pro inteligentního člověka nepřijatelné. Prezentují světu nějaké své představy o Bohu, které jsou naopak odrazující. Jsou různé mentality, lidé říkají, že smrt je přirozená, no to je jiné téma, ale v naší mentalitě je toho mrtvého rychle zabalit , pohřbít a pak už o tom nemluvit, jiné kultury zase s nebožtíkem provádějí různé obřady a cítí smrt ještě jako smrt, ale to je mysterium nedá se vysvětlit ani banalizovat. Biologicky se buňky, které se obnovovaly přestanou obnovovat, medicína jen konstatuje smrt, ani filozofie to nedokáže vysvětlit, platonská filozofie řekne člověk patří do světa idejí nechá tady tělo vznese se na nebesa, ale to už dneska nikdo nevezme. Neomarxisté se tím zabývali ale se smrtí si nevěděli rady, Složenicyn si tuhle otázku položil v Soustroví Gulag, kde všechny lidi v táborech týrají a vedle toho popsal oddělení rakoviny, kde se o ně starají, ale umírají všichni at se o ně někdo hezky stará nebo s utrpením. Odpověď může být jen theologická. Starý Zákon nedává vysvětlení žádné, všichni jdou do šeolu.V Izajášovi 5:14 se píše, že šeol je ‚prostorný a bezmezně rozevřel ústa‘.Všichni tam jdou, ale je tam příslib, to je typické pro starý zákon, že není nic definitivní, duše spravedlivých jsou v rukou Božích, to je příslib starozákonní, je to přechod.V katolické nauce se ten přechod jmenuje očistec,který patří k smrti, protože je to přechod k něčemu novému. Na některých obrazech očistce je vidět jak se tam ty duše škvaří, ale ani tomu už dneska nikdo nevěří, hlavní námitka proti tomu je představivost, všechny věci se vysvětlují symbolicky a tragedie dnešního člověka, je brát symboly doslovně a to není možné. Tridentský koncil říká, že duše spravedlivého dostává v okamžiku smrti ještě trest, který ho očišťuje od jeho hříchů a nedostatků a modlitby věřících mohou přispět duším, které jsou v tomto stavu očišťování. Tedy tam se nemluví o místě, ale o stavu. Smrt je tedy transitus, přechod, ten přechod je bolestný, ale očistný. Očistec viděli všichni svatí, kteří měli mystické zážitky. Co se týká otázky pekla, je to předně mysterium, jsou o něm zmínky ve všech mytologiích i náboženstvích, v evangeliu je hlavní zmínka u Matouše v 25. kapitole 41 "Potom řekne těm po levici...." Michelangelo v Sixtinské kapli znázornil peklo na obraze posledního soudu, které je velmi výrazné, je poměrně taky jen částečné a samozřejmě symbolické vyjadřující postoj člověka, který vidí, že je zlo a musí se potrestat, ale starší vyobrazení ukazují spíše na to původní starozákonní, šeol a všichni jsou tam dole a Kristus jim podává ruku, obraz vyjadřující, že není ani jeden, kdo by si zasloužil tam nebýt, s výjimkou těch, kteří přijmou Kristovu ruku a kdo ji nepřijme, tam je jen červená skvrna, to neví nikdo, to je tajemství, mysterium. To je jiný obraz, který vyjadřuje jediné, kdo přijme tu ruku a kdo ne, kolik jich je tam, nevíme.Vyjadřuje, že lidský život nemá smysl, pokud tě Kristus z něho nevytáhne. No tak když se necháme spasit a Pán nás z toho pekla vytáhne tak kam to přijdeme do nebe? To je zase obrazné, evangelium má výraz věčný život. Tady jsou zase různé představy, že je to strašně dlouhý čas, filozofové si to zase představovali tak, že čas je tam, kde je pohyb, kde není pohyb, tam je věčnost. Je to tedy věčnost, ale je to ještě život? U primitivních národů je ta představa cyklická, bůh Chronos. Bible starozákonní nemluví hned o věčnosti, ale o čase, který každý dostal, aby něco vykonal,člověk dostal svůj čas, Země dostala svůj čas, proroci dostali svůj čas, Izrael dostal svůj čas a je tam psáno, že všechny časy jsou v rukách Božích a v Novém Zákoně, Kristus dostal čas, On, který je věčný, vstoupil do lidského času na 33 let, co se s tím časem stalo? Ten Jeho čas se stal věčným. Jeho narození je věčné, Jeho život je věčný, nic se neztratilo. Všechno, co je s Ním se vrátí a co ne, to jde kamsi do šeolu, i ta chvilka na pouti, to setkání s přítelem, s lidmi, se kterými jsme žili, věčný návrat všeho dobrého a věčný zánik všeho zlého.Olivier Clément píše věčnost není čas, věčnost není místo, věčnost je život a život je setkání. To je zase jen symbolické.Pak vidíme morálku laickou, kolik lidí se už obětovalo za stát a za mír a za všechno, kolik vojáků zemřelo a přitom jsou ty státy stále bestiální a je to horší a horší a co už bylo obětí, vidíme, že v tomhle světě není spravedlnost a všechna náboženství stojí na tom, že nakonec bude spravedlnost a přece lidi do toho posmrtného života nespěchají s výjimkou světců, proč? No tohle je můj život na co mám chtít nějaký jiný život, tady ten domek mi stačí, na co nějaký palác na nebesích kdesi :-D Lepší? Co je lepší? Žijeme v slzavém údolí, ale já ještě plaču dobře, nechte mě tady v klidu tlít. Všechna náboženství člověk přijímá jako něco z nouze. Kdo se obětuje, stokrát víc dostane, no to říkají budhisté taky a mohamedání taky a křesťanství tady nemá nic nového, je to všechno stejné, jen s jedním rozdílem, Kristus nevstoupil na nebesa, ale vrátil se zpátky a vstal z mrtvých, neslibuje nebe někde kdesi nad oblaky, ale vrátí ti lidský život proměněný,ne nějaký jiný někde jinde, ale ten tvůj vlastní, který žiješ, tedy jediná podstatná nauka, která odlišuje křesťanství od jiných, je nauka o vzkříšení. Tak to předkládá Pavel 1 Kor 15,19 (25.02.2017) (menej) (viac)