Teď a tady

"Now is Good" by nemělo zapadnout, ačkoliv je tématem smrtelné onemocnění, tudíž předvídat směřování vyprávění není dvakrát těžké. Nicméně Dakota Fanning je dostatečně kvalitní herečka, aby utáhla prakticky celý film na svých bedrech. Dojde i na několik silných momentů (scéna s otcem a seznamem na zdi je neskutečně opravdová a upřímná) a celkově snímek nepůsobí prvoplánovitě, levně či uměle. Kniha bude zřejmě ještě o fous lepší (vlastní imaginace přeci jenom udělá své, poněvadž se úplně vytratí drobná křečovist, která je patrná v některých momentech filmu), ale tohle také není vůbec špatné, ba naopak! Citlivě a chytlavě natočené drama jedné sympatické, a zcela pochopitelně, mírně jízlivé a sarkastické dívčiny, jež se vám dostane pod kůži. U mě se zadařilo skoro dokonale. 8/10! (21.02.2013)

Ken a Barbie s rakem. Rakovinotvorné. Doslova! Rok poté, co mi nabroušené ostří vrazila do zad NEKLIDná Mia Wasikovská, se prakticky totožná věc povedla, téměř nachlup stejně sestřihané další mé oblíbené mladé herečce Dakotě Fanning. A já se ptám: "Holky proč??" Scénář na přestlamu.. Retardovaní si popláčou. (23.01.2013)

Krásný těžký film. Kdy skutečně žijeme? Kdy jsme skutečně šťastní? V těch několika momentech, když se vznášíme v prostoru nad obřím větrákem a zažíváme pocit létání, když po soumraku sedíme na břehu moře a pozorujeme hvězdy a samozřejmě v těch několika chvílích, kdy uvnitř mozku probíhá ta vzácná chemická reakce signalizující pocit lásky. Zbytek života vlastně jen odžíváme a dožíváme. Režisér Ol Parker natočil čistý film, ten z onoho druhu divácky tak vděčné tématiky zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby. Spojení dramatu a romantiky je časté a funguje, pokud si tvůrci ubalancují jemnou hranici mezi sentimentem a citovým vydíráním, což se v tomto případě povedlo skvěle, za pomoci zcela britských ingrediencí, tedy sarkasmu a černého humoru. Ol Parker je zjevně fascinován tématem, které jsou spojeny s konečností člověka, už v předchozím snímku Báječný hotel Marigold popisoval svět seniorů a jejich posledních přání, stejně jako nyní popisuje svět člověka, který ví, že smrt je blízko a chce ten krátký vymezený čas prožít naplno. Chce z něho vypustit ty momenty, kdy skutečně nežije, které vlastně nemají smysl. Teď a tady je lidský a neobyčejně procítěný film a možná ani není nejlepší z té dlouhé řady, co se rok co rok točí, ovšem emoce, které ve mne vzedmul, rozhodně měly smysl, ty necelé dvě hodiny jsem spolu s Tess opravdu žil... (29.04.2014)

Námet možno nie je práve najoriginálnejší, v poslednej dobe je filmov o umieraní viac než dosť, ale aj tak ide o silný, dojemný príbeh. Hlavne zásluhou perfektného výkonu Dakoty Fanning. Nemôžem sa však ubrániť porovnaniu s filmami Pre moju sestru (2009) a Neklid (2011), ktoré aspoň pre mňa, predstavujú v tomto žánri absolútnu špičku. Pravdou je, že ma to emotívne zasiahlo menej ako tieto filmy. Ťažko vysvetliť prečo, atmosféra vo filme bola síce dojemná, ale nedokázala navodiť taký pretlak citov, aby potom na konci prišiel očakávaný výbuch. Bolo to smutné, bolo to dojemné a perfektne zahraté, ale pomyselnú hranicu geniálne emotívnej drámy to neprekročilo. 80/100 (02.04.2014)

Podobné filmy sa ťažko kritizujú... Chápem, že film chce poukázať na vplyv choroby na mladého človeka, lenže kvôli tomu dosť ostáva utopený v teenagerskom (romantickom) žánri. Vzťahy v rámci rodiny sú zaujímavo načrtnuté, ale stále ide len o YA romancu, akých nie je zase až tak málo. Film je inak svižne natočený, dobre zahraný a finále je príjemne nepatetické a pritom dostatočne hlboké... JA, EARL A DIEVČA NA ZOMRETIE pôsobilo originálnejšie a NA VINE SÚ HVIEZDY bolo o trošku súdržnejšie... (06.01.2017)