Blood-C

Tak po šesti dílech bohužel musím změnit svůj komentář, protože směr jakým se autoři vydali je hnus největšího kalibru. To že Sayu překopaly mi nijak nevadilo (i když z ní udělaly opravdu slušnou krávu) ale že udělají ze seriálu s takovým potenciálem takovou srajdu to jsem fakt nečekal. Epizody jako přes kopírák, napětí nulové a nepřátelé ač jsou celkem originální mi přišli jako naprostí břídilové. Nuda, nuda, nuda... Zatím ještě bez hodnocení, ale na hraně odpadu... (26.07.2011)

Saya ráno vstane, jde na kávu, prozpěvuje si retardovanou písničku, dojde do školy, tam se baví s kamarády, jde ze školy a večer zabije pár příšerek. To se opakuje nějakých 6 až osm dílů. Od osmého to začne být teprve zajímavé. Závěrečné dva díly mě dostaly, vůbec jsem to nečekala. Opening a ending se mi líbil. Animace trošičku zvláštní, ale takovým divným způsobem pěkná. Hodně mi vadila cenzura, prostě to měli nechat krvavé, když se rozhodli natočit "krvavé" anime. Průměr. (29.07.2012)

Sice jsem tomu dal jen tři hvězdičky,ale pořád si myslím že tento seriál si zaslouží více než 48%.Dlouho jsem uvažoval i mezi čtyřmi hvězdičkami.Příběh to nemá moc originální,ale je dobrý a navíc do 12-ti epizod je docela přijatelný.Příšerky kterým se z bůhvíjakého důvodu říká "staří" jsou taky fajn.Vlastně ani ten jejich název mi nevadil,protože je to stravitelné a lepší než "mladí":) (23.08.2013)

Souhlasím s daGGosem, že vynést odsudek nad Blood-C není zase tak snadné, jak se možná na první pohled jeví. Pravdou je, že v prvních dílech se seriál drží určitého schematu, v němž se prostřídává život středoškolačky Sayi a Sayi, zabíječky Prastarých. Onu šablonu však můžeme vnímat jako určitý stereotyp, který Saya skutečně žije, což jej poněkud odlišuje od řady obdobně se vyvíjejících anime. +++++ Ve středoškolských scénách seriál diváku předkládá řadu zdánlivě banálních situací, jejichž význam však roste s tím, jak divák i Saya získávají další informace. Ukazuje se, že nevinné a nahodilé je podlé a promyšlené. Ono odhalování se skutečně i na můj vkus zbytečně natahuje a jeho výsledek v podobě víme jakého spiknutí mě příliš nepotěšil, leč přišlo mi poměrně atmosférické a určitě budilo můj zájem o další dění. SPOILER Nebo se jen mě dotklo, když Prastarý poprvé promluvil? Taková naprosto nečlověčí stvůra? KONEC SPOILERU +++++ Souboje sice v jádru všechny mají vývoj "Saye to nejde, červené oči, vše vyřešeno," v něčem však přece vynikají. Pestrost Prastarých mě fascinovala, stejně jako dynamika bojů, nikoliv však díky Saye. Monstra velice brutálně a vynalézavě likvidují osoby Saye blízké, nikdy to však neslouží navození dojetí, což by (skoro) každé jiné anime učinilo, ale pouze čiré, fyzické hrůzy, naprosto nepochopitelné hrůzy, kterou se dle mého názoru daří budovat navzdory cenzuře. Saya nekřičí, že všechny ochrání, během soubojů moc nehysterčí a svým citům dává průchod spíše uměřeně. +++++ Blood-C se nese velmi podivný druh fatalismu. Lidé čekají na porážku, jakoby se nevědomě již svému údělu přizpůsobili a pouze v okamžik zcela konečný prozřívají, že ještě chtějí žít. Saya se po malém poplakání nad mrtvolami dá zase dohromady a druhý den vcelku normálně funguje. Ještě víc to vede k touze odhalit, co je Saya, proč je taková, co se stalo mezi ní a Prastarými. Blood-C - cizost, která fascinuje a požírá můj zájem. Touha po odpovědích sice nebyla ukojena dokonale, repetitivnost jsem také vnímal, ale rozhodně nemůžu popřít to temno, které jsem si v CLAMP kresbě neuměl představit. Mám tu kresbu docela rád. A málem i Blood-C. (09.08.2012)

Při shlížení seriálu jsem prožívala dilema, nejraději jsem to chtěla po pár dílech vypnout. Byly totiž všechno na jedno brdo. Vstala, zpívala, škola, pár zabití a občas pár vsuvek chlápka, který mluvil. .. ale díky doporučení přítele jsem se dodívala do konce. A nelitovala jsem. Poslední dva tři díly stály za to. Škoda, že předchozí části byly pořád dokola. Na tom jediném seriál ztrácí. Jinak hudební doprovod byl na čtyři hvězdičky. (02.01.2012)