Květy zla

Hnus. Nesouhlasím s obsahem, já viděl jen flakáče jak kouří trávu, kradou, mlátěj lidi a dělaj hovno a ve finále hážou na poldy vše co maj po ruce. Ten příběh dostane smysl až v poslední fázi, kdy si myslím, že zcela otec nikoli policie, ale obecně to, že se určitě čtvrti zemí v Evropy mění v místa kde už dávno neplatí zákony je dost smutná věc a házet všechno na policii, je to nejjednodušší co může být. Škoda, že se někdo nezabývá taky tím, jak je asi obětem lidskýho póvlu, který pro krádež chlastu je schopen někoho málem umlátit k smrti, ale pomalu se nesmí ani potrestat, kvůli jeho právům. Skvělá kamera dodala depresi ve velkým. (23.10.2018)

Francouzi mají svého Charlese Baudelaira, v Íránu Omara Chajjáma. Oba jsou géniové, jiný společný rys mezi nimi ale nenajdete. Stejně tak vzdálené jsou i světy mladého pařížana, který miluje parkour a tiché nenápadné Anahity z Teheránu. On miluje volnost, chce si plně užívat život a lásku, ona má strach o svou rodinu, přátele i vlast. Jejich rozdílné reality se začínají navzájem střetávat, staví mezi sebou vysokou barikádu, která se stává den ode dne neproniknutelnější. Život hlavních hrdinů se odehrává z velké části na internetu, do romantických chvil vstupují drsné záběry íránských demonstrací z youtube, momenty strachu protínají statusy z twitteru. David Dusa všechny tyhle 'moderní technologie' začleňuje do snímku, záběry z iphonu dokumentují Paříž, youtube zastává informační funkci a facebooková videa zase koníčky Gecka. Pouze chvílemi přestávají videa plnit svůj účel a dodávají pouze pocit snahy o levné zpestření filmu, čímž bohužel ničí atmosféru poezie příběhu o hledání identit, rozdílech kultur, vazbách k rodině a novému prostředí. (04.07.2011)

Zdánlivě banální romance mezi muslimským mladíkem, v jehož podání je i cesta do práce parkourovou podívanou, a íránskou studentkou, kterou rodina poslala do bezpečí v době demonstrací v ulicích Teheránu. Jejich pařížská romance je zcela současná, takže v jejich životech hrají značnou roli i služby jako YouTube, Twitter, FaceBook, Google, Wikipedia a další. A právě zařazení desítek YouTube videí do samotného filmu, dává snímku hloubku. Hlavně proto, že pocházejí od demonstrantů z Íránu. Režisér občas stírá kvalitativní hranice a některé záběry z Paříže vypadají také jako natáčené na mobil. Zdaleka neposledním kladem filmu je, že ta Íránka je opravdu velice krásná. (08.07.2011)

Love story s pouhejma dvema postavama. On portyr v hotelu (stvarneny hodne naturalisticky, nehercem), ona mlada iranka co se prave v jeho hotelu ubytovava (tady uz herecka, sice ne tak bezprostredni jako On, ale jako fakt kus). Byl by to tuctovej pribeh, kdyby nebyl doplnovan sledovanim aktualnich / realnych videi na YouTube z te doby (volby v Iranu spojene s rozsahlymi nepokoji) a 'vymenou informaci' pres Twitter. Zajimavej napad, navic paradne zrealizovanej. (12.07.2011)

MFF KV 2011. Ústřední dvojice prostě skvělá - nejlepší apekt filmu z mého pohledu. Rachidovy neustálé pohybové variace mě vyloženě bavily a Aliciin úsměv, optimismus a charizma mě zasáhly taktéž. Film se rozjel nadmíru nadějně, postupem času ale jaksi ustrnul. Ne že by se rapidně zhoršil, ale jako by už neměl dále co říct, tak zkrátka doplul bez nějaké větší gradace a inovace do konce. Přesto - jsem rád, že jsem ho viděl. (06.07.2011)