Vulkán

Zdlouhavý začátek filmu ve mně vyvolal nepřijemná očekávání, že to bude jeden z oněch velmi nudných festivalových filmů, ale od chvíle, kdy žena hlavního hrdiny utrpěla mrtvici, jsem začál chápat atmosféru filmu a nitro starého muže. Duši drásající momenty, v nichž Hannesen slyší vzdechy bolesti, které jsou to jediné, co může jeho žena projevovat působí silně depresivně. Na konci filmu mě napadla otázka: Bylo správné ukončit trápení ženy, kterou miloval a nebo ji nechat dožívat v obrovských bolestech a odkázání na péči druhých? (02.01.2012)

Film mezi tři čtyři hvězdy.Za hlavního hrdinu a na můj apetit "sladší" konec.Možná kdyby skočil,snímek bude teprve silný jak noha od kulečníku.Takhle nám Hannese z mrzouta a bručouna stane milující manžel.Trochu haprovala situace syn a táta,který vždy končil tak jo,bude po mém.Trochu zrychlený pohřeb a nějaká ta otázečka proč takhle, je ve vzduchu na konci určitě.75% (29.12.2020)

Zcela neobjektivně dávám dvouhvězdí. Měl jsem za sebou už dvě náročné festivalové projekce, dva sprinty mezi kiny, dvě cesty autobusem, čtyři piva, jedný čínský nudle a naprosto žádnou cukrovou vatu. Byl jsem zpocený, unavený, nevyčůraný a potřeboval jsem podrbat na zádech. V takovou chvíli se prostě nedá koukat na film, který posouvá děj tak rychle, že den začne mít 458 hodin. Na film o dědovi, který představuje něco mezi zahořsklým Hemingwayem a amazónským mechem, o dědovi, který promluví jenom, když do něj hodíte deset korun. (10.07.2011)

Jaké to je, když chcete ukázat, že už nejste tím, za koho vás poslední roky vaši nejbližší mají? A jaké to je, když jediný člověk, který ve vás viděl to dobré, a jehož cenu jste si právě uvědomili, trpí a vy mu nemůžete pomoci? Přesvědčivý, silný, emocionálně vypjatý a palčivý debut islandského režiséra. Příběh člověka, kterému až příliš pozdě pár pádně pronesených vět otevřelo oči. Rúnar Rúnarsson dlouhými záběry a detaily tváře Theódóra Júlíussona nechává diváka nahlédnout doslova pod kůži hlavní postavy. Kompozičně propracované záběry často rozdělují svět Hannese na dvě a více částí, neustálá rozpolcenost, snaha zvládnout svůj úděl a doslova "vykoupit" poslední roky nevrlosti a nevšímavosti, studené, bílé a modré barvy. Není to objevné téma, ale právě zpracování a herecký výkon hlavní postavy, které z debutu Rúnarssona dělají mistrovský kousek. (06.07.2011)

Staroba je hnusná. To si predstierať nemusíme. Napriek permanentnému uisťovaniu kadejakých propagandistických šarlatánov reklamujúcich produkty svojich výrobcov, samozvaných liečiteľov duší, či pisálkov do spoločenských magazínov o úžasnej, zlatožltým Slnkom nádeje zaliatej jeseni života, pod kuratelou milého opatrovníctva rodiny alebo sociálnych pracovníkov. Hlavného hrdinu prepustia z práce. Rokmi sa obrúsil do polohy večne  šomrajúceho starca, ktorému sa odcudzili deti i vnuci. Manželka jeho ufrflanú hnevlivosť tiež len trpko znáša. Rozhodne sa preto so všetkým skoncovať. Lebo načo ostávať, keď všetci na neho dlabú? Čosi ho však prinúti ostať. Čosi, čo spolu s nasledujúcimi udalosťami, ktoré znamenajú pre pôvodne nasratého deda životné výzvy, s ktorých následkami sa musí vysporiadať. A ako bonus mu ostane aj čosi, čo sa dá nazvať nádejou do budúcna. Skvelý film o tom, ako niekedy musíme konať aj proti svojej vôli, aby sa niečo napravilo, skvelý film o starobe aj o tom, že na zmenu životných návykov nikdy nie je neskoro. Všetko v kulisách magickej a uhrančivo krásnej islandskej prírody. (30.08.2021)