Taking Off

Forman začíná, dá se říci, od znova. Samozřejmě konkurzem. Zachycení autentičnosti bez kýče a trapnosti. Nesmí chybět ani generační skok. Ovšem, přece jen nejsme ve středu Evropy, ale ve Spojených Státech. Forman se rozhlíží zachycuje, píše a realizuje. Rodiče děti hledající a rodiče děti (ne)nacházející, nakonec...všichni se chceme hlavně bavit, ne ? Vynikající komedie i drama. (22.09.2014)

První americký film Miloše Formana zcela zjevně a vědomě navazuje na režisérovy předchozí české filmy, takže by nebylo těžké jej řadit spíše ještě k filmům "nové české filmové vlny", než k dalším, později vzniklým Formanovým americkým filmům. Přesto rozhodně nelze tvrdit, že by šlo o film netknutý americkou realitou. Právě naopak. Stejně jako dokázal Forman velmi trefně glosovat českou maloměstskou společnost, dokázal totéž i s "velkoměstskou" společností americkou. Člověk jen žasne, jak rychle s v ní dokázal zorientovat a přesně ji pochopit. Nenajdeme zde ani náznak, z něhož by bylo možné soudit na pohled cizince... Sám Forman kdesi prohlásil a vehementně to prohlašoval i kameraman Ondříček, že jde o "Konkurs po americku", přesto bych si s tímhle tvrzením dovolil nesouhlasit. Jistě, výchozí body příběhu jsou v zásadě týž, ovšem to, co bylo v Konkursu pouze okrajovým dějem, stalo se v Taking Off tím nejpodstatnějším. Daleko spíše zde lze odhalit styčné body s jinými Formanovými opusy, především s Černým Petrem, do jisté míry i s Láskami jedné plavovlásky a s Hoří má panenko. Konkurs na zpěvačku zde totiž tvoří přinejlepším pouze jakýsi dekorativní rámec, rámec sice velmi zajímavý, sám o sobě i vcelku nosný, ovšem v rámci vlastního příběhu vlastně nepodstatný a postradatelný. To podstatné je zásadní generační střet, přesně ten, který tolik hýbal celou tehdejší západní společností. Generace hippies a beatniků se sice na počátku sedmdesátých už mohla zdát ideově poněkud vyprchaná, ovšem o to silnější byla v realitě běžného života. Zde už vlastně nešlo o nějakou plánovitou revoltu, ale prostě o střet dvou odlišných světů, které si při nejlepší vůli nemohou vzájemně rozumět. Přes všechny snahy o navázání kontaktů, přes všechny přednášky v klubu rodičů dětí uprchlých z domova, přes odvážné experimenty s drogami, zeje mezi rodiči a dětmi nepřekonatelná propast. Snahy ji překlenout mohou působit smířlivě, ale jejich jediným výsledkem je grotesknost. Paradoxně přitom generace rodičů vyznívá jako ta méně rozumná, chovající se zcela iracionálně a neskonale naivně. Jejich jednání zde ovšem vyznívá nejen jako nesmyslné a situaci daleko spíše komplikující než řešící, ale ještě navíc prozrazuje obecnou nefunkčnost základních modelů chování "dospělé" společnosti, velících působit navenek utěšeně a bezproblémově, problémy "odborně řešit" případně potlačovat a vždy a všude vystupovat jako ten, kdo má pravdu a disponuje jakousi vyšší autoritou... Řemeslně skvěle podaný film s excelentními hereckými výkony, skvělou kamerou, brilantně režírovaný a sestříhaný, obsahově film velmi výbušný a nutící pozorného diváka přemýšlet o nikoli nepodstatných otázkách... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, jitrnic, Tetsuo (30.06.2012)

You can fuck the lilies and the roses too. You can fuck the maidens who swear they’ve never been screwed. You can fuck the Russians and the English too. You can fuck the Germans and every pushy Jew. Fuck the Queens. Fuck the Kings. Fuck the boys with the very small dings. Fuck the birds, fuck the pigs, fuck the everything with a thorny twig. You can fuck the Astros and all nurses in white. You should fuck the uglies just to be kind and polite. You can fuck the Moon and June and the Sea. But before you fuck them first you must fuck me. (22.06.2011)

Písničky, zpívané přítomnými slečnami jsou bez debat nádherné. Třeba u Vlasů mi sem tam nějaká písnička tahala za uši, ale tady bez výjimky byly všechny písně stoprocentní. V první polovině filmu to však bylo jediné zajímavé. Ve druhé části se pak přestalo zpívat a žánr dramatu se změnil na regulérní crazy komedii, kde zhulení a opilí dospěláci hledají smysl uvažování svých nezbedných dětí a zdá se,že ho našli. Forman ještě po vzoru svých českých filmů zakládá děj na naprosto banální zápletce, ale i tak z toho dokáže vytěžit maximum. (29.07.2007)

Než se Miloš v Hollywoodu vrhnul na své příběhy o nekonformních jedincích vyrovnávajících se s tlakem a tupostí svého okolí, natočil tuhle komedii - milou a svou uvolněností mnohem víc podobnou jeho českých filmům. S přehledem nejlepší scéna je ta, v níž jakýsi rozčepýřený guru učí vykulené rodiče kouřit travku. (19.11.2002)