Michael

Všechno bylo precizně a na hraně ukočírované, ale stejně vás bude mrazit ještě dlouhou dobu po tak děsivém filmu. Jak struhadlo na moje srdce působil celou dobu, kde jsem se cítila strašně bezmocně a zoufale při vědomí, že takové osoby byly, jsou a budou a kde veřejnost o nich ani neví. Může to být váš soused, váš bratr, váš kolega, syn....hrůza. Vůbec nebylo zapotřebí množství slov, což byl velmi dobrý režijní tah. Nepodcenil diváka, ono opravdu není těžké domýšlet se i když v tomto případě jsem se tomu naopak urputně bránila. Markus Schleinzer je zřejmě i velmi dobrý psycholog, protože ten chlad a zrůdnost Michaelovy osoby na mě čišela z každého záběru. Konec byl také velmi geniálním tahem, přesto tenhle film už vidět znovu rozhodně nechci. (22.05.2014)

Michael je chladne zvrhlý a bizarný film hoci sa v snímke neukáže zhola nič takého, z čoho by vás strašili nočné mory. Paranoja vás však prenasleduje po celý čas. Vy viete presne, čo sa tam deje ale ani za nič si to nechcete pripustiť. Michael je muž v produktívnom veku. má vlastný dom, auto a celkom dobre sa mu darí. Akurát iba býva sám. V pivnici drží malého 10 ročného chlapca... Stará sa o neho a zo začiatku asi 5 minút sa vám zdá, že je to jeho syn avšak jeho výchovné metódy sú tak trocha brutálne. Ale potom už divák pochopí, že muž je únosca a chlapec je jeho sexuálna hračka. Pozerá sa na to ťažko ale ide o parádny film kde mi vadil iba ten klasický festivalovský klišé otvorený koniec. (17.03.2016)

Michaela (Michael Fuith) byste na ulici klidně přehlédli - obyčejný chlapík, pracující ve velké pojišťovně, který si semtam vyrazí se spolupracovníky na hory, a semtam se synem do zoo. Možná by vám přišlo divné, že k malému chlapci se nevyskytuje žádná matka, ale patrně byste čekali nějakou rodinnou tragédii. Určitě byste ale nečekali zvráceného muže, který uneseného chlapce drží zavřeného ve sklepě... Zajímalo by mně, kolik podobných Michaelů (Fritzlů, ...) žije mezi námi, a díky nevšímavosti okolí mají vcelku bezpečný a pohodlný život. Asi jich bohužel nebude nikterak málo, až mi z toho běhá mráz po zádech. Stejně jako mi běhal po většinu času tohoto snímku, díky velmi přesvědčivému hereckému výkonu Michaela Fuitha, a stejně tak malého Davida Rauchenbergera. Markus Schleinzer si vybral téma, které Rakousko nechvalně proslavilo (minimálně v našich končinách - když se zeptáte kohokoliv na Rakousko, tak se dozvíte - Alpy, Temelín a Fritzl), a zpracoval ho více než výtečně. Třeba ale i tento film přispěje k tomu, aby podobných Fritzlů bylo co nejméně... (03.12.2012)

Po skončení filmů mi bývá různě. Někdy se směju, někdy pláču, jak to bylo hloupé a někdy ve mě film zanechá opravdu silný dojem. Tady mi k tomu silnému dojmu bylo ještě velmi těžko. Ne zdravotně, ale u srdce. Takové případy jsou sice vyjímečné, ale o to na člověka víc zapůsobí, když je vidí ve filmu, nebo si o nich přečte v novinách. Doufám, že tenhle byl můj poslední v životě. To bych si opravdu moc přál. (01.12.2014)

Už vím, proč jsem na to vloni ve Varech nešla - Michael totiž nejenže evokuje Hanekeho, ale taky řecký Špičák (dokonce stejně perfektně načasovaně skončí). Co jsem tedy očekávala, to jsem dostala: odtažité statické záběry s absencí nediegetické hudby, které nezúčastněně pozorují jistý rakouský fenomén (hehe). Špičák se mi líbil, Hanekeho mám ráda, a po skončení projekce jsem opět byla prohlášena za největšího cynika skupiny. Si člověk nevybere... (work in progres)(LFŠ 2012) (10.08.2012)