Konečná uprostred cesty

Snad nejrealističtěji podaný film o umírání na rakovinu, který kdy vznikl. Připravte se na očistec, v kterém vás režisér nikterak nešetří. Hodí vás přímo do ordinace, kde se hlavní postava právě dozvídá zdrcující verdikt a místo toho, aby se pak postava s faktem dokázala vyrovnat a našla kladný smysl ve smrti, je zachycena ve zdrcujících obrazech samoty, ochromující tísně a odcizení sebe sama i své rodině. Nečekejte žádné seznamy toho, co člověk ještě musí v přísně omezeném čase vykonat a dohnat, žádné semknutí rodinného kruhu a odpouštění. Místo toho budete dvě hodiny svědkem bezvýchodnosti a nepřekonatelné determinace, v níž však film nezabředává. Vydává se naopak pozitivní cestou postupujícího smíření (hlavně na straně ostatních členů rodiny) a uvolnění, v němž samotná smrt je již jen drobným pozastavením v běhu života, kde ona konečná v názvu titulu byla spíše počáteční obavou, než skutečným důsledkem nenápadně očistného děje. Právě schopnost filmu přirozeně projasnit ten nejtemnější scénář lidského života si zaslouží plné hodnocení, ačkoli rozhodně nejde o naplňující a optimistický pocit, jenž by dodal sílu někdy v budoucnu film zhlédnout znovu. Naštěstí. (11.07.2013)

MFF KV 2011. Úvodní scéna: doktor smutným hlasem oznámí manželskému páru, že muž má neoperovatelný tumor a zbývá mu pár měsíců života. A muž, dělník pracující u linky, který má ženu, řidičku tramvaje a dvě děti, synka a dospívající dceru, celý film umírá. Hodně smutný film, jímavý a reálně natočený. Ale já opravdu na tenhle typ filmů nejsem. Přiznám, že jsem na film šel na festivalu ve Varech jen proto, že lepší filmy už byly v tu dobu rozebrané a v anotaci se psalo něco o "černém humoru". Žádný humor, drsné a kruté sledování procesu umírání, navíc s přibývajícím časem neskutečně zdlouhavé, nudné a nic neřešící. Zkrátka čekání na to, až ten chlápek "konečně" umře. Byl to zdaleka nejhorší film, který jsem letos ve Varech viděl (z 16). A opět opakuji: nebyl špatně natočený, nechyběly mu emoce a cit a přesně a pravdivě popisoval drsnou realitu, bez příkras. Ale já tyhle filmy nerad a pokud nechcete mít dobrovolně depku, vyhněte se tomuhle snímku na sto honů! (06.07.2011)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (Halt auf freier Strecke / STOPPED ON TRACK / Konečná uprostřed cesty) - Spiše bych řekl přesmutný dokument o umírání. Kdyby byl snímek natočen amatérskou kamerou tak bych uvěřil tomu, že to není nahrané, ale skutečnost. Tak to "Frank" precizně sehrál... - 8. 7. 2011 - kino Čas - 60% (15.07.2011)

Už když jsem si přečel téma filmu a že za tím stojí Germání jsem si říkal, že mě čeká "pěknej" masakr a taky že jo. Už od první scény mě přešel veškerý humor a na konci jsem měl balvan v krku i na srdci. Nekompromisní zážitek umocňovala dokumentaristická kamera, takže si to vytrpíš s nimi od A do Z. Vůbec si neumím představit co za bolest musí zažívat lidi které potká tahle nemoc a ty kteří je milují. Hrozný, fakt. (06.05.2016)

[MFF 2011, Karlovy Vary] Presne ten druh prežitku pri ktorom sa zatajuje dych a prehltá "hruška" v hrdle. Náročný, golgotský, trúchlivý. Osud spečaťený behom pár minútového (z 95%) monológu špecializovaného doktora už v úvode odtajuje to najkritickejšie a zvyšná minútáž dáva maximálny priestor na zblíženie/súcitenie s tamojšou rodinou-s ťažko chorým otcom (značne dôveryhodné vžitie sa Milana Peschela). Skrz-naskrz realistické (až hmatateľné) zobrazenie stavu bytostného dna v ktorom súperí rezignácia živená utrpením proti výdrži zabíjanej lútosťou. Bôľny plač sa miesi s poľahčujúcim úsmeškom, úkrutný boj, nádej nevysvitá, oheň zhasína, blíži sa koniec…a za oblokom sneží-Vianoce…Kruté pripomenutie, že radovať sa z každého prežitého dňa má zmysel, že nami "neriešiteľné" ťažkosti sú v porovnaní s takýmito tragédiami prachsprostým simulovaním a že cena zdravia je tá najvyššia. Ďalej nemám slov, vlastne mám: "Konečná uprostred cesty" je doslova konečná… (02.07.2011)