Miestnosť samovrahov

[MFF Cinematik 2011, Piešťany] Emo subkultúra inkasuje poriadne nechcenú facku po ktorej sú priaznivci Tokio Hotel nútení si uvedomiť, že byť z ničoho nič homosexuál automaticky znamená hanbiť sa, utiahnuť sa, sebapoškoďovať sa, teda v praxi nadobro stratiť hlavu, zavrieť sa na 2 roky do izby, tam hystericky jačať/bucháť si hlavu o stenu, prepadať do paranormálnych stavov a útechu dosahovať pri chorej internetizácií v útrobách "Second Life" virtuality. Len tak pomimo to o "emákoch" až tak úplne nie je, keďže nám tu vystupujú tiež (až alarmujúco) neukáznení rodičia, ktorých priority tvorí kariérny rast, snobské večierky, zamlčované zálety a teda zvolení priesečník zlej výchovy s "poruchou psychiky" vyostrene upozorňuje "pozor vážení, toto sa može týkať kohokoľvek z nás." Vo výsledku je to však nevyvážená pózička obsahujúca efektné ozdôbky, dynamickú reprodukciu dvoch dej. línii, (okrem tej klubovej) uvreščanú "la resistance" hudbičku, hromadu ošemetných otázok a v skratke-všetko (narvané dokopy) a (vo výsledku vlastne) nič. Inými slovami mi "Sala samobójców" tu i tam pripadá ako taký riadne slabý+konfúzny odvar "Ben X" občasne využívajúci trapnosť z "Twilightu", samozrejme s ofinou nie do "kohúta", ale do čela... (19.09.2011)

Svým způsobem zajímavý film, s kterým mám jeden zásadní problém - ani jeden z hrdinů mi nebyl sympatický. Dominik je klasický příklad rozmazleného "fracka", který má všechno a už neví coby, tak se dá na emo. Ano, je to i o šikaně, jenže ta je tu podaná tak zvláštně, že to příliš nepůsobí (alespoň na mě). Všichni jsou tu navíc hodně afektovaní (zejména Gierszal, který to sice zvládá, ale je toho až moc), což je taky ke škodě věci. Jan Komasa má nezpochybnitelný talent, protože to, jak kombinuje klasický film s animovaným, je obdivuhodné a přechody z reality do počítačové hry jsou naprosto přirozené a do celkové nálady filmu tak nějak pasují. Je tu hrozně moc zajímavých momentů (rozhovory rodičů s psychiatry, nápad s místností sebevrahů), ty ale zanikají v množství zbytečně emočně vypjatých scén a těžké deprese, která se na diváka valí a nenabízí vydechnutí. Všichni hrají solidně, pokud se tedy zrovna po nich nechce tlačit na emoce, to pak přehrávají, většinou jsou ale velmi dobří. Ani poselství filmu jsem nepochopil - má být odsouzením sebevrahů a jakýchsi "emařů", nebo jejich obhajobou? Opravdu nevím. Ze všech zmíněných důvodů zůstávám na průměru a 50%. (21.02.2013)

K tematike "život je nahovno" to vlastne nie je príliš objavné a hlavný hrdina nesie všetky znaky, ktoré by človek očakával od typického kandidáta na skok do truhly: je to teenager, rodičia sa mu nevenujú, má problémy so sexualitou. Tvorcovia dokonca neodolali a obdarili ho čiernymi vlasmi s ofinou tak dlhou, že ani tričko s nápisom "Som emák lol cmuq" by jeho tendencie nevyjadrilo jasnejšie. Lenže! Bolo by veľkou chybou tento film odsúdiť iba na základe zbytočne okatej a sebaparodickej vizáže hlavnej postavy. Miestnosť samovrahov, aj keď neoplýva ktovieako originálnym posolstvom, absolútne boduje v SPÔSOBE, akým nám toto posolstvo predáva. Iste, treba si v prvom rade uvedomiť, že film je tak trošičku fantasy a že ak by sa opieral o reálne technológie a reálne fungovanie internetu, iba ťažko by fungoval. Akonáhle však divák príjme filmovú realitu, dostane sa mu sviežeho, precízne napísaného, zručne natočeného a vý-bor-ne zahraného (kraľuje hlavne Roma Gasiorowska ako Sylwia) filmu, ktorý sebaisto brnká na všetky potrebné emocionálne struny. Poliaci zabodovali. (07.12.2013)

Zaujímavo natočený film s dobrou muzikou. Film o naoko funkčnej rodine, o chlapcovi, ktorý sa vo svojom živote na chvíľu stratí a nevie nikde nájsť pomoc. Film o tom, že virtuálny svet je niekedy veľmi nemilosrdný, a ak ste čo i len na chvíľku slabí, môže vás zničiť. Celý čas ma správanie a chovanie rodičov nesmierne vytáčalo, absolútne to nezvládli. Jasné, dalo by sa povedať, že ich k sebe nechcel Dominik pustiť, ale tých osemnásť spoločných rokov ku tomu asi smerovalo. (12.05.2015)

Poctivá teenagerská emo depka, tentokráte v polském balení. Jakub Gierszal v hlavní roli Dominika předvádí výkon "par excellence", hodný všech cen, jaké lze jen na fesťácích získat. Bolestně krutý scénář a spousta silných a mrazivých scén. Do toho se ještě přidává úžasná hudební stránka, v čele s písní "Nothing To Lose" od skupiny Billy Talent. Sala samobójców mimo jiné ukazuje tu tenkou hranici, kdy se z "nevinné" mládežnické zábavy pod vlivem alkoholu může stát krutý žert, který bude mít devastující účinky na jednotlivce. Jak málo stačí, aby se z jednoho pobavení, ještě spolu s neočekávaným průběhem následujících událostí, stalo peklo, které dovede hlavního hrdinu na okraj. "Uzavřený svět. Otevřené rány.", "Mými kamarádkami jsou žiletky.", "Máš trpět, jak jsi ještě nikdy netrpěla. Máš křičet bolestí.", "Bolest už mě neuspokojuje. Už neočišťuje. Už jsem si na bolest navykla. Překročila jsem hranice. Musíme jít dále, to je rozhodující chvíle..." (14.02.2014)