Somewhere Tonight
Somewhere Tonight
Réžia:
Michael Di JiacomoScenár:
Michael Di JiacomoKamera:
Thomas KistHudba:
Giulio CarmassiObsahy(1)
Stárnoucí Leroy a samotářská Patricia nemají na první pohled mnoho společného – snad jen ve stereotypu usazené neveselé životy. A taky neuspokojené touhy, které jim možná pomůže naplnit jejich vztah, jenž tak trochu nepravděpodobně navážou přes erotickou seznamku. Obě postavy mají problémy se sociální interakcí a místy si počínají až abnormálně, ale humanisticky vyznívající dílo ukazuje jejich bláznovství jako krásné, nikoli zasluhující odstup. Film vykresluje fobie obou postav s laskavým pochopením a nijak se nevyžívá v jejich odlišnosti, i když ta zůstává klíčovou charakteristikou. V Leroyově chování lze nacházet moudrost, která ho přibližuje Chancemu z legendárního Byl jsem při tom Hala Ashbyho. Snímek byl inspirován filmem zavražděného nizozemského režiséra Thea van Gogha 06 z roku 1994, podle jehož dalšího filmu natočil podobně komorní snímek i Steve Buscemi. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (26)
Vezmeme-li v úvahu fakt, že film stojí na konverzaci dvou lidí přes telefon, nedá se celému štábu upřít obrovský potlest za to, že tento film dokázali ukočírovat k produktu, který za 85 minut nezačne ani jednou nudit. Je to vtipné, je to zajímavé a netradičně poutavým koncem i nesmírně originální. Jen také bohužel lehce zapomenutelné. [MFF Karlovy Vary 2011] ()
Obě postavy něco hledají, obě jsou šílené, společně si pomáhají získat víc životního prostoru, kyslíku, sebedůvěry i důvěry v lidi a svět. Nakonec překonají všechno, co jim kdy zabraňovalo vidět dál než za zdi domu, ve kterém žijí. Michael Di Jiacomo vytváří dialogový snímek nabitý vtipem i emocemi. S citem se chápe postav, které by společnost označila za "šílené" a odvrátila od nich tvář. Před očima diváka je nechává navzájem ničit bariéry, které si celý život pracně utvářely. Ukazuje, jak důležité je někoho potkat, s někým něco sdílet, a to i za cenu toho, že nakonec skončíme úplně jinde a s někým jiným. Kolumbus přece taky hledal Indii a našel Ameriku. Není důležité, co člověk hledá, důležité je, že vždycky něco najde. ()
Kristova noho, tak strašně depresivní film jsem ještě neviděl. Naprosto všechno se odehrává doma u hlavní postavy, telefonující se ženou z erotické seznamky. Obě dvě postavy jsou, profesionálně řečeno "no-lifeři", bez společenskýho života, jejímž vrcholem je návštěva sourozence. A vůbec největší terno v celým filmu bylo stržení starých novin z oken. Je pravda, že pár vtipných momentů tam bylo, ale vzhledem k té depresivní atmosféře jsem se ani nemohl zasmát. Netradiční závěr mohl už jen přidat, a nakonec přece jen můžu říct, že jsem i celkem rád, že jsem to přetrpěl až do konce. 40% ()
Malé je milé, malé je krásné. Důkaz, že někdy stačí dva lidé, dva příliš obývané byty a dvě telefonní sluchátka k pohlazení po duši. John a Katherine roztomile toporní, staromódní a svoji. Poetické, romantické a svěží. Dokonalý první polibek přes telefon. Kéžby mě někdo taky takhle políbil. [46th MFFKV] ()
Pro mě obrovské překvapení. Obdivuhodně zdařilá sonda do lidské duše. Jestli se mě někdo zeptá, co řikám na film, pravděpodobně odpovím... "Obě postavy mají problémy se sociální interakcí a místy si počínají až abnormálně, ale humanisticky vyznívající dílo ukazuje jejich bláznovství jako krásné, nikoli zasluhující odstup" - kdo byl v Thermalu, ví :)) 90% [MFFKV 2011] ()
Reklama