Laurentie
Laurentia
Obsahy(1)
Mladík Louis bydlí v Montrealu. Nemá žádné zájmy, skutečné přátele, ani sny. Jeho jediným koníčkem je sledování pornografie a sebeukájení. Louisova frustrace narůstá. Po přestěhování do nového bytu má navíc nového souseda, který je jeho pravým opakem: pohledný mladík je obklopen přáteli, je zábavný, je šťastný. V zakomplexovaném Louisovi tento muž vyvolává nové podněty, které mu nakonec promění život. Laurentie je dramatem o maximální vyprázdněnosti života v současné společnosti. Vnější i vnitřní drama Louisovy existenciální cesty je vyprávěno vytříbeným asketickým stylem prostřednictvím dlouhých záběrů a s pouhým minimem dialogů. Díky formálním aspektům lze snímek zařadit do proudu spirituální kinematografie. Laurentie nejednoduchým způsobem tématizuje sex, smrt i duchovní rozměr života. Svým vyzněním připomene snímek Bitva na nebi (Batalla en el cielo, 2005) režiséra Carlose Reygadase. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (22)
(MFF KV 2011) Ne úplně nezajímavý film, který však trpí celou řadou nešvarů, z nichž zmíním např. pouze povrchní sledování psychických problémů hlavní postavy s absencí jakékoliv snahy o rozpitvání toho, proč vlastně je takový "jebo", či samoúčelnost některých dlouhých záběrů, které sledují věci a scény, na kterých nic zajímavého není a slouží asi jen k natažení stopáže. Ovšem obsahuje i některé velmi silné scény, které mají větší kadenci od kuchyňské "one take" scény, která je prostě skutečně silná, i když se tam toho na první pohled tolik neděje. Některé následující scény jsou pak skutečně výborné (návrat domů po přespání v parku s následným "přivítáním" svého souseda, cesta vlakem, "pohoda" u rodinného stolu...). Avizované narážení na politické problémy neviditelné (kromě klení na anglickou adresu). Výkon mr. Schwartze ovšem zamyšlení a respektu hodný, co ten kluk neměl problém na plátně předvést, se jen tak nevidí a "jeba" mu lze velmi snadno uvěřit. Jen kdyby se trochu více pitvalo to, kdy a proč se vlastně "jebem" stal... ()
Hlavní hrdina Louis tak nějak neví, co se sebou a když už se rozhoupe, zase neví jak to provést. Podobně jsou na tom zřejmě i režiséři tohoto kanadského snímku. Zbytečně dlouhé a často i nesmyslné scény na jeden záběr, některé jsou opravdu samoúčelné, a de facto žádný děj. Jisté osvěžení pro mě představovala quebecká poezie a kdo chtěl, mohl ve filmu najít i rozdíly mentality anglofonních a frankofonních obyvatel Kanady. Díky konci dávám dvě hvězdy. ()
Snad si tvůrci uvědomí (a nejen díky tomu, že byli přítomni na fiasku premiérového promítání), že film musí být více "rychlý"! Dlouhé shoty, tvořící několikaminutové (nekonečné!) sekvence, ve kterých se nic neděje, prostě nešmakují. Takže i když zůstane snímek dvou režisérů nezapomenutelným zážitkem z Varů 2011, díky jeho uměleckým kvalitám to jistě nebude. P.S. Konec to mírně táhne nahoru. [MFFKV 2011] ()
46. MFF KV .. Scénář: Mathieu L. Denis, Simon Lavoie .. Tvůrčí impotence ve 25 záběrech. ___ Ukázka jednoho ze zásadních, i Saša Michailidis na něj musel upozornit.. Enjoy ()
Jak tu tak pozoruji množící se posměšné, silně kritické komentáře, říkám si, že je třeba připojit názor z druhé strany mince. Ano, film se mi líbil a řadím ho k tomu nejzajímavějšímu, co jsem měl možnost na 46.ročníku MFF KV vidět. Málokterý film na mě dokázal bez použití umělých post-produkčních triků tolik zapůsobit a dokonale na mě přenést pocity a narůstající frustraci hlavního hrdiny. Stačilo překonat tradiční festivalovou únavu na počátku filmu a oprostit se od rušících elementů kolem mě. Tím mám na mysli “diváky“ odcházející demonstrativně ze sálu, aniž by si neodpustili zbytečné hlasité komentáře, či hláškující diváky na velevtipné téma ”honič”. Nejspíš právě ti sem pak bez skurpulí napíší zdrcující komentáře, aniž by filmu dali šanci začít pozvolna ale o to neúprosněji pohlcovat divákovy smysly a věřte mi – to tehle zajímavý a osobitý film dokáže opravdu skvěle. Nechci Laurentii vynášet do nebes - opravdu se v tomto debutu najde pár nedotažených míst, či z mého pohledu zbytečných scén – jen chci nabídnout pohled z druhé strany, pohled diváka, který si z tohoto filmu odnesl nejen silný pocitový zážitek, který ze mě ještě dlouho nevyprchá, ale který ten film dokoukal! Ještě si dovolím rýpnout, jak velkým je Laurentie kontrastem k plytké neoriginální festivalové žánrovce Win Win, která se přitom hned s “přehledem“ usadila na první příčce divácké oblíbenosti letošního ročníku MFF KV. ()
Reklama