Prázdniny u moře

Příjemně oddychový film v retro stylu. Neřeší nic světoborného, nežene se divokým tempem, ale ani na chvíli nenudí. Nejdřív jsem chtěla napsat, že je plný kuriózních postav a jen pár jich je normálních, ale pak mi došlo, že normální jsou všechny. Kuriózní jsou situace, kterým jsou vystaveny. Některé dost drsné, na hranici černého humoru. A hrdinové filmu ty ústrky, nehody a krize řeší, jak umí. Nevzdávají se, nečekají na pomoc, nestěžují si, snaží se poradit si sami. A když to nejde změnit, přijímají to. Není to vysloveně řachanda celou dobu, jsou tam i jímavé a smutné chvíle a o to je film zajímavější a cennější. Ta snaha se nevzdávat a jít dál a současně přijmout, že jsou věci, které se dějí a které nezměníme, ta z tohoto zdánlivě prvoplánově komediálního filmu činí hlubší, lidský. Ale jinak ano, je to groteska a například scény, jak si starší manželský pár užívá pobyt u moře ve vymazlené chatičce o ploše 4 m2, aby se k nim v bouři nacpala ještě pětičlenná rodina, to mi ulpí v paměti asi nadlouho. (23.12.2023)

Kdyby Jacques Tati potkal Aki Kaurismäkiho vzniklo by asi něco takového, jako jsou Prázdniny u moře. Groteskní komedie, která svými jednotlivými epizodami baví, ale v celku nedrží pohromadě. Byť se jedná o závan svěžího větru v jinak existencionálních vodách karlovarské filmové přehlídky. Příjemný odpočinkový snímek po náročném dni. [MFFKV 2011] (03.07.2011)

Pokud jste milovníci němých filmů a máte absťák, zkuste to. Pokud máte rádi grotesku (a především Tatiho), zajděte. A pokud máte rádi věčné narážky na sex v různých podobách, taky vás snímek neurazí. Komedie pojatá především jako pocta grotesce (škytavka jak vystřižená ze Světel velkoměsta). Jacques Tati a občas i Keatonův ztuhlý výraz tváře. To vše Pascal Rabaté oprášil, dobarvil a doladil a předhodil divákům. Bohužel začínám mít dojem, že v dnešní době se komedie až moc točí kolem nudistických pláží, lesbických vztahů a domin s bičíky. Nepřijde mi to vtipné natolik, abych se dávila smíchy. Pousměju se, oukej. I přesto, že některé příběhy byly slabší (rodinka se stanem, párek punkerek), některé scény mě dostaly do kolen. Bohužel jdou vypočítat na prstech jedné ruky. Ale golf a králíka, golf a restauraci a záběr z karavanu po bouři bych si dala klidně znovu. A opakovaně. (03.07.2011)

Pascal nezapře, že je auto komixů. V ničem. Gagy střídají švihle obyčejné příběhy postaviček, nebo spíš karikatur některých francouzských typů. Nejfrancouzštěji francouzské městečko na břehu oceánu, poněkud zapomenuté jako turistická destinace a pár jeho návštěvníků (pravděpodobně také trochu zapomenutých) dokáže zvednout náladu až tak moc, že mi pravděpodobně všechny další festivalové filmy budou připadat jako těžká depka. Ale stejně je to fajn zážitek, zvlášť když letos nikam k moři nejedu... (02.07.2011)

Pascal Rabaté se rozhodl pro opravdu tvrdý oříšek, když chtěl natočit film, kde se mimo pár vět vůbec nepromluví a vše bude vyjádřeno situací a posunky. Naštěstí do tohoto úkolu vložil všechno co tam má být. Prolínající se příběhy jednotlivých rodin je plynulé, krásné a často i neotřepale vtipné. Víděno na MFFKV 80% (14.07.2011)