Súkromné neresti

Před shlédnutím tohoto filmu jsem neměla tušení, že existuje někdo jako Howard Stern. Teď už to vím a po téměř dvou hodinách sledování jeho vlastnoručně napsaného životopisu, ve kterém hraje sám sebe, o něm nevím o moc víc. Problém je v tom, že jsem z filmu nedokázala poznat, jestli i tenhle film vzal jako jednu obrovskou srandu a nadsázku (já jsem ten hodný, všichni ostatní jsou zlí a nikdy bych neudělal nic špatného svoji ženě), nebo jestli to myslel vážně. Doufám a věřím v to první, nicméně asi se někde stala chyba, když to z filmu patrné nebylo. Těžko říct, komu to dávat za vinu, zřejmě její největší část leží na bedrech nezajímavé režisérky Betty Thomas. Mohla to být velká legrace (přestože Howardův styl humoru rozhodně není můj šálek kávy), ale zůstalo to na půli cesty, nijaké a nedotažené. (31.07.2011)

Howard Stern, ať už je ve skutečnosti jakýkoliv a prováděl cokoliv, mi přijde více méně trapný. V rádiu bych ho ani náhodou neposlouchal. Ne proto, že by mi vadili vulgárnosti apod., ale proto, že mi to prostě přišlo o ničem a už vůbec by mě nezajímalo, co bude dál, tak jako to zajímalo posluchače, kteří ho zbožňovali, i ty, kteří ho nenáviděli, a proto měl tak velkou sledovanost. Film má sice švih, nenudí nějakou rozvleklostí, ale obsah mě nedokázal moc zaujmout. (17.10.2009)

Po překonání trochu obskurního úvodu s "prdeláčem" začíná zábavný filmek o životě jednoho "trochu jiného" rádiového DJ. Pochybuju, že Jan Šťastný (doufám, že to byl on, už je to přece jen nějaký ten pátek, co jsem to viděl) ještě v nějakém filmu použil takové množství vulgarismů, ale i tak je to i celkem koukatelné. (14.03.2005)

Mě to zas tak úžasný nepřišlo. Bylo tam pár vtipných momentů (když si Howard hází s jedním chlápkem z blázince a neustále se mu strefuje do obličeje, protože blázen nepochopil co má dělat, potom slečna, která prožije orgasmus na repráku a když to nandává svýmu šéfovy v NBC) a potom ty krásné náhé slečny v jeho show, jinak jeho životní příběh mi příjde jako vulgární slátanina a člověk jako on, mohl uspět jenom v Americe, protože postavit kariéru na záchodovym humoru a vulgaritách umí každý pako. (26.07.2009)

Jeden z oborových filmů - Jak se dělá rádio. Tentokrát o jednom z podivných polo-anti-hrdinů typu Ed Wood, Andy Kaufman, Larry Flynt. Jejich hodnocení pro mě - aniž bych volal po černobílých postavách - sráží fakt, že hrdinové námětů z několika příjemných zážitků sklouzávají do nesnesitelné všední trapnosti člověčího bahna, kterého si kolem užíváme dost v reálu. Mám zcela konzervativně rád morální osu příběhu nebo od tvůrců vyjádření distance. Zde ještě přijímám s licencí a cením si pohledu do zákulisí se skutečným Sternem s vědomím, že jde stále jen o okrajovou oblast mediálního průmyslu. Lehká zábavička s hezkou protihrou vedlejších postav. (25.02.2012)