Súkromné neresti

Na začátku byl jeden poměrně dlouhý a z mého nenáročného diváckého pohledu i dosti nudný úvod. Situace se dramaticky zlepšila až postupem času při příležitosti příjemného zaměstnání mezi snoby v newyorském rádiu [dabljů ééééén bí sí]. Tam se divák dočká obzvláště pěkné konfrontace názorů a je to opravdu švanda. Bohužel švanda, která netrvá dostatečně dlouho. Z režisérského pohledu se mi to celé zdálo velmi nepodařené. Jisté sympatie k snímku lze získat snad jen prostřednictvím šíleného Howarda Sterna, o jehož existenci jsem před zhlédnutím neměl ani malinké tušení a o jehož existenci se nebudu zajímat ani po skončení. Možná filmu škodí, že je životopisný a snaží se držet jakési reality, která je pro mě jen horou tajemství. Většina scének a legrácek se mi jeví příliš přizdisráčských, proto nabývám tohoto podezření. Koukatelné to celkově tedy je, zasmát se dá párkrát taky. Životní příběh hlavního hrdiny mě zásadně nezaujal a celkově se mi to prostě jeví jako ne moc dobře zvládnutá práce. Snad až lehce hraničící s amatérismem. Těžko říct, do jaké míry je tomu tak záměrně. Přes dvě červené nepůjdu. (23.03.2015)

Howard Stern, ať už je ve skutečnosti jakýkoliv a prováděl cokoliv, mi přijde více méně trapný. V rádiu bych ho ani náhodou neposlouchal. Ne proto, že by mi vadili vulgárnosti apod., ale proto, že mi to prostě přišlo o ničem a už vůbec by mě nezajímalo, co bude dál, tak jako to zajímalo posluchače, kteří ho zbožňovali, i ty, kteří ho nenáviděli, a proto měl tak velkou sledovanost. Film má sice švih, nenudí nějakou rozvleklostí, ale obsah mě nedokázal moc zaujmout. (17.10.2009)

Jeden z oborových filmů - Jak se dělá rádio. Tentokrát o jednom z podivných polo-anti-hrdinů typu Ed Wood, Andy Kaufman, Larry Flynt. Jejich hodnocení pro mě - aniž bych volal po černobílých postavách - sráží fakt, že hrdinové námětů z několika příjemných zážitků sklouzávají do nesnesitelné všední trapnosti člověčího bahna, kterého si kolem užíváme dost v reálu. Mám zcela konzervativně rád morální osu příběhu nebo od tvůrců vyjádření distance. Zde ještě přijímám s licencí a cením si pohledu do zákulisí se skutečným Sternem s vědomím, že jde stále jen o okrajovou oblast mediálního průmyslu. Lehká zábavička s hezkou protihrou vedlejších postav. (25.02.2012)

Sebestředná óda jednoho anarchisty rádiového éteru, který ve vlastní biografii hraje sám sebe. Nevadilo by to, právě naopak, šla by z toho vytěžit spousta vtipů, jenže ten film není vtipný ani za mák. Stern mluví sprostě, kloktá sperma a prdí do mikrofonu, ale jinak má vyřídilku plnou urážek, které mě nechávaly naprosto v klidu. Od momentu konfrontace s Paulem Giamattim sice zabliká jiskra naděje, protože se konečně střetnou dva rozdílné světy, ale režisérka totálně nestíhá a dál rutinně vrší scénky. Ale asi to tak ‚božský Howard‘ chtěl. Napětkrát dívaná nuda. (14.03.2010)

"Hodil som granát na školskú budovu a zabil prinajmenšom dvesto detí..." Autobiografický film o najväčšom hoväde v obore rozhlasového moderátorstva svojej doby - Howardovi Sternovi. To jest Private Parts. Prešpikované hláškami, slovnými hračkami, primitívnym humorom a inými škandalóznosťami (napr. odstavec 2 a zákaz užívania siedmich obscénnych slov a ženský orgazmus v priamom prenose), ale tento film je najviac originálny a oceniteľný tým, že obrovské množstvo hercov/nehercov hralo samých seba a to sa len tak hocikde nevidí. Charakter hlavnej postavy je vymyslený celkom dobre a je tu veľmi pekne znázornený jeho osobnostný vývin. Nuž, čo už - nikdy som v podstate veľmi nevedel, kto Howard Stern v skutočnosti je, ale na základe toho, že prijal rolu v niečom ako je toto a dokonca si to nepochybne užíval, je mi všetko jasné. (26.11.2017)