Obsahy(1)
Záznam divadelního představení lyrikálu M. Horáčka s hudbou P. Hapky ze Státní opery Praha z listopadu 2010. Písňový text Michala Horáčka o 1600 verších s hudbou Petra Hapky na jevišti Státní opery Praha Kudykam je divadelní hra ve verších, které se dílem zpívají a dílem mluví: s trochou nadsázky „divadlo jedna báseň“. Děj je duchovní cestou hrdiny (Martin), jehož na počátku potkáváme v jeho pokojíku „Penziónu Svět“. Má se spokojit se svým „jistým“, anebo se vyklonit do nejistoty a do víru příležitostí i hrozeb, které správně tuší za dveřmi svého pokoje? Má následovat strýce, který se na takovou cestu kdysi údajně vydal a prý dospěl z pátého suterénu až kamsi nezměrně vysoko, možná až do přízemí? A má-li se k tomu odhodlat, bude vědět kudy a kam? Jakmile si Martin tu otázku položí, ocitne se tváří v tvář svému zhmotněnému přání v podobě Kudykama – ten se mu nabídne jako průvodce. Slíbí, že Martinovi bude podávat návrhy dalšího postupu, volbu konkrétních kroků nicméně ponechá na něm. Martin přitaká, a tak se stává žákem vskutku bizarního Mistra. Na cestě ho čeká mnoho překážek, největší boj ale musí svést sám se sebou... Hudební část představení je výtvorem skladatele Petra Hapky, přičemž instrumentaci a scénickou hudbu dostal na starost Ondřej Brzobohatý. Celkem zazní devatenáct písní. Část z nich – už úvodní V Penziónu Svět – vychází z předchozí spolupráce Michala Horáčka a Petra Hapky, většina je však nová; mezi novými šansony jsou klíčové tři: Hladiny, Tante cose da veder’ (oba Kudykam) a Havrani na sněhu (Martin). (Česká televize)
(viac)Recenzie (33)
Písně z této divadelní hry jsem znala, některé jsou krásné. Hru jsem viděla včera poprvé a mám z ní smíšené pocity. Když jsem už asi půl hodiny čekala, až Ondřej Ruml zazpívá Havrany na sněhu, musela jsem si přiznat, že mluvené slovo je naprostý chaos a já mám ráda věci jednoduché, srozumitelné. A nemám ráda muzikály. Písně beru, to ostatní ne. ()
MIluju většinu písniček Hapky a Horáčka a tak jsem na tohle "kusu" byla v divadle na předpremieře....Samozřejmě, že to bylo daleko silnější a navrch v roli Kudykama byl Vojta Dyk, který, ať se na mne pan Kassai nezlobí, byl daleko charismatičtější a zpívalo mu to o dost lépe.... Tady v televizi byla půlka kouzla pryč, jako při většině divadelních záznamů a zvlášť, když tam hrají velkou roli scénické "fígle".... Takže televizní záznam za ***, v divadle za **** ()
Docela obyčejný muzikál, s nijak výjimečnou hudbou, hereckými výkony, kostýmy nebo peckami omračujícími publikum i mimo divadelní sál. Co ho dělá o něco odlišným od ostatních jsou ovšem docela zajímavé verše, jimiž se postavy vyjadřují i v mluvených pasážích i jakýsi pokus o hloubku příběhu skrze odkazy k hledání životní cesty a ke Kantovi. Jinak mě bohužel do děje nic moc nevtáhlo, ovšem přiznávám, že jedním z důvodů je určitě i ztráta kouzla i energie představení přenosem na televizní obrazovku. Snad i proto by bylo zajímavé zhlédnout muzikál naživo. ()
Viděl jsem naživo generální zkoušku. Představení mělo silná místa, Hapkova hudba je mnohdy uhrančivá, ovšem nejvíce mě potěšili Gott s Bílou. Vlastně jsem je nikdy jindy neviděl mimo obrazovku, byť jsem je cíleně nevyhledával. Navíc jsem o přestávce potkal pana Horáčka, který mi ochotně podepsal program. ()
Hapku a Horáčka miluju a jejich songy, ze kterých se skládá toto představení, znám slovo od slova. Proto jsem taky v sedačce Státní opery byla v muzikálovém nebi - takže live za plnou palbu... Ale tady v TV se to Kudykamovo čaro někam vytratilo a já si jen říkám "Kudy kam to jako má jít?"... nějak to prostě nezapůsobilo. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Reklama