Vinou lásky

Za ukončení musím snižovat. Do té doby celkem slušná jízda, jenomže ten konec byl fakt Šionovsky pošahaný a na to nejsem stavěný. Baví mě trochu jiný styl psychopatů. Jinak zajímavost. když se od nás při návštěvě Japonska odtrhávala jedna parta a jela přespávat jednu noc do Tokia, tak přespávali zrovna v hodinovém hotelu (mysleli si, že to je normální hotel), který je ukázaný i v tomto filmu xD. (26.05.2018)

Kdo viděl film Studená ryba, ten si musí pamatovat luxusní mlíkárny, kterejma se pyšnila manželka přizdisráče, ze kterýho se stal hustej killer. No a jelikož ty mlíkárny byly luxusní, tak proč se na ně nepodívat znovu, víc a nepřidat k tomu i zbytek. Takže zde vidíte, že jsem měla více než dva pádné důvody se podívat na film Vinou lásky. K mlíkárnám už mám i jméno - Megumi Kagurazaka. Milá Megumi hrát možná neumí, ale koho to sere, když má kozy skvělé. Ne jsem zlá umí hrát. Když nahá stála před zrcadlem a říkala - Ochutnejte...Píííčo já bych koštovala celej večer. Jenže její manžel jí prcá (slovně) a Megumi tak nemá na čím kolíku skákat. A to je problém. Netrvá dlouho a z práce, kde nabízí k ochutnávce párečky, začne ochutnávat párečky ona a to moc ráda a navíc za prachy. Za nej kámošku bude mít vysokoškolskou profesorku, která je kurva zkurvená - dá všem jen Megumi ne. No a na konci filmu nám Megumi ukáže, že na to chčije. Co dodat. Hororový to moc nebylo, ale erotický dost, já se u Megumi luxusně udělala, u její kámošky podruhý...takže (u)spokojenost. Díky uživateli Pedross800, že jsem si mohla u filmu zase krásně promasírovat čičinu, máš to u mě ! (12.11.2016)

Filmařsky opět čirá symfonie sladěnosti a vizuální nápaditosti. Ale přece jenom jak už jsem od toho Shiona něco viděl, tak už to není ten wow efekt jako poprvé. Nicméně uznávám, že podobně sugestivně (nebo pouze prasácky explicitně?) by to asi nikdo jiný nenatočil – nebo alespoň v tuhle chvíli mě nikdo nenapadá. Netvrdím, že je to od začátku do konce samoúčelné, tady se určitě nabízí interpretace v duchu sexuální frustrace a toho, co „všechno se může stát“, když dojde k „probuzení“ a až kam může počáteční touha po občasném pichu zajít (navíc, když se Vás ujmou ti správní lidé, že…). Je to diametrálně odlišná tvorba od Evropy či Ameriky, která má vlastní pravidla a vůbec si neláme hlavu s jakýmikoli hranicemi. Vždy mi bylo blízké porušování zavedených postupů, konvencí a samotné umění šokovat či znechutit diváka (ať už přímo vizuálními prostředky nebo pomocí psychologického teroru), leč zde jsem měl občas pocit, že je prostě potřeba šokovat za každou cenu na úkor větší dějové sofistikovanosti či většího přesahu. I tak ale nářez jako sviňa.) (20.07.2013)

Hodně smíšené pocity. Hned na začátek mě zaujal vizuál a celkové zpracování filmu. Příběh také nebyl první hodinu vůbec špatný, ale po tom se to zvrtlo ve velmi zbytečné kontroverzní scény, které se mi sem prostě nehodily, plus celkem dlouhá stopáž tomu moc nepomohla. Celkové význění je malinko lepší průměr. (20.08.2012)

Po mnohovrstevnatém eposu "Pod vlivem lásky" a maximálně zneklidňující "Studené rybě" představuje nový film od Sona pomyslný průměr autorovy tvorby, kde charakteristické ingredience ilustrují povědomá témata, ale ani jedno plně nevyužije svůj potenciál. "Vinou lásky" by mohlo být znepokojujícím obrazem temných stínů za vyledštěnými kulisami středostavovské uhlazenosti, ale po výtečné první kapitole se vyprávění stočí k exploatačnímu výlevu ve stylu černé kroniky. Při tom kontrast upjaté společnosti, která póly veřejného a soukromého anuluje a diktuje maximální strojenost i u domácího krbu, vůči impulzivní sexuální touze mohl být veelmi nosný a obešel by se bez prvoplánového rámce japonského vývozního extrému (zastřešeného lákadlem "podle skutečných událostí"). (09.07.2011)