Špina

Bezprostředně po skončení filmu se dostavil pocit, jaký jsem před pár lety měla z Trainspottingu. Odporný a zvrácený svinstvo, tak jak to umí ve svých knížkách podat jen Irvine Welsh. Láska na první pohled. Filth si nebere servítky a nekompromisně útočí už od samého začátku. Diváka nechává vcucnout do světa šíleností, zvráceností, hnusu, vulgarit, špíny, manipulace, drog, rasismu, homofóbie, sexu, halucinací, sadismu, zoufalství a pak ho vyplivne stejně psychicky zničeného jako hlavního hrdinu. Bruce je úžasně komplikovaná postava, a co víc, ještě lépe zahraná Jamesem McAvoyem, který více a více podléhá svým démonům. Je úžasný, jak příběh postupem času mění své tempo a vy si najednou uvědomíte, že za tou vtipnou stránkou se skrývá jedna velká tragédie. Filth není pro všechny, ale když přistoupíte na jeho pravidla (Same Rules Apply!), odnesete si nezapomenutelný zážitek. No a kdo na jeho pravidla nepřistoupí.... (16.05.2014)

Divné, ujeté, hnusné, ovšem dobře natočené a sestříhané do podoby absolutně depresivního krimi thrilleru, který sice jede od začátku v přesně dané linii, ovšem nakonec vás rád vyvede z omylu způsobem vlastním jak Jamesi McAyoyovi, tak S. Bairdovi. Právě McAvoy se totiž jako správný skot do své nesympatické a nevkusné role, po sexu toužícího, feťáka absolutně vžil a svůj talent využil jako snad nikdy dříve. Tato volba mě sice překvapila, ovšem naprosto mě utvrdila v tom, že vycházející hvězda McAvoy zvládne každičkou, nejen hereckou, polohu...75% (28.01.2014)

Nevyvážené převyprávění Welshovy další knihy má nevýhodu v průměrném režisérovi, který hlavně v druhé polovině ztrácí půdu pod nohama, ale zároveň má obrovské štěstí v obsazení McAvoye do role Robba. Parádní herecký koncert, který zakryje téměř všechny nedostatky. První půle je navíc tak neuvěřitelně nahláškovaná... Pracák je tamtudy, drahý Santo. (21.02.2014)

Hrdý skotský národ může oslavovat dalšího hrdinu. W. Wallace, prohánějícího se po skotské vysočině a mobilizující hrdé Skoty proti anglické šlechtě, střídá naspídované, neukojitelné, egocentrické, rasistické, šovinistické prase-detektiv B. Robertson, prohánějící každou živou frndu v dohledu a mobilizující resp. manipulující svým okolím, s vidinou jediného. Povýšení a s tím (v jeho krví podlitých očích) spojené, navrácení se k rodině. Leč od detektiva-kapitána k pochůzkáři, je asi stejně tak daleko, jako z Nuseláku do Nuslí. Zvlášť, když stavy příčetnosti klesají úměrně s rostoucím počtem „životodárných lentilek“ a hladoví supi se nemilosrdně slétají. S podrobným komentářem si počkám na reprízu (přecejenom pochytat v tom zběsilém tempu všechny odkazy, je jako absolvovat holandský trip, pardon cyklovýlet, s Brucem a zůstat střízlivej) popř. předlohu, ale jedno vím jistě už teď. Svůj „povinný“ vánoční trojlístek Die Hard – Love actually- S čerty nejsou žerty, rozšiřuji o další (list). Snad bude platit, že čtyřlístek nosí štěstí. Že je to pouze pověra?! Srát na to. Je to jenom další hra a pravidla se přeci nemění, že Bruci. A jako v každé hře jde o to, dobře se (po)bavit. To se Ti, Jone, bezezbytku povedlo. Navíc, díky psychiatrovi Rossim a jeho psycho-ponorům do Bruceovi minulosti, se divák dozvídá, co hlavního hrdinu v dětství potkalo za ztrátu a tak se snímek vymaňuje ze škatulky samoúčelné prvoplánové povrchní kravinky. Ostatně, kdo by zrovna z tohohle, I. Welshe podezíral. Stejně tak je nezpochybnitelné, že J. McAvoy si hodně hlasitě říká (chlastá, fetuje, souloží, uráží, manipuluje a i ty stavy úzkosti mu sluší resp. k tomu patří ) o plešouna. Že ho zřejmě nezíská, je věc jiná. To C. Mansell by se po pódiu klidně projít mohl. Nejnašlapanější soundtrack od Trainspottingu. Jediný dílčí nedostatek spatřuji v určité nekonzistentnosti snímku, kdy více než ucelený příběh, sledujeme sérii (byť dobře natočených) jednotlivých klipovitých scének, kopírujících však stav resp. sled myšlenek hlavního hrdiny. Otázkou tedy zůstává, zda-li to považovat za nedostatek, či přednost. Prozatímních 88%. [A co na to Jan Tleskač? Těžko říct. Spíš by mě ale zajímalo, co na to G. Orwell]. (20.12.2013)

Když jsem si úplně poprvé přečet českej název, říkal jsem si, ha novej dokument o našem prezidentovi, jenže hlavní hrdina ve svý amorálnosti předčí toho našeho násosku z vysočiny o několik tříd a to už opravdu stojí za pozornost. Uživatelé csfd opravdu nemohli od Poma dostat lepší vánoční biják. Hlavně v první půli má film ďábelský tempo a hláškoměr se vytačí do červenýho (Píchals jí ze zadu ? Jasně, zepředu píchaj holky jen buzny. ) Natočit onanii takovým způsobem, že při ní smíchy seru červoteče na to je potřeba mít koule z ocele. Ke konci se filmek mírně proměňuje v slzavý údolí a tím ztrací na svým vražedným tempu a ani ataky na bránici už nejsou tak intezivní. Ovšem i tak film doráží do cílové pásky s rukama nad hlavou a přebírá pohár, protože podobnou jízdu divák v kině moc často nezažívá.P.S. Zajímalo by mně co to bylo za pořad na který se James (mimochodem vynikající) tak rád díval na svý plazmě. (05.12.2013)