Chlapčica

Veľmi citlivo spracovaná citlivá tematika, na toto majú Francúzi čuch a majú aj ochotu sa podobnými detskými témami inakosti zaoberať. Viď Môj ružový život, či tak nejak. Lenže aj tam, aj tu mi je to celé tak nejak šuma fuk. Detské herecké výkony sú presvedčivé, trochu málo sú do toho všetkého zapojení dospeláci, ale ak by to malo byť potom tak hysterické, ako spomínaný ružový film, tak to potom radšej nech je to celé len o tých deťoch. Inak osobne som na základke od "tomboya" tiež dostal nakladačku, ale vtedy sme o tom všetci vedeli. 70%. (26.03.2017)

Excelentní sonda do každodenního života dívky / chlapce Laurie (Zoé Héran, jež podala mimořádný herecký výkon) a nenásilné, naprosto civilní představení jejích / jeho problémů a strastí nejen při snahách o etablování se do kolektivu místních dětí. ~ Francouzští filmaři obecně vždy zcela precizně, otevřeně a přirozeně vystihnou všechny aspekty tématu, o kterém točí, snímky se vyznačují propracovanou psychologií postav. Nejinak je tomu i v tomto případě. ~ Film je lidský, citlivý, dobře se na něj kouká, a to i pro skvělou kameru s častými detailními záběry obličejů herců (značícími zájem o člověka coby živou bytost, zájem o jeho nitro). Francouzský art miluju právě kvůli snímkům jako je tento! (19.12.2011)

Film Tomboy je poměrně jednoduché popsat jedním slovem: "přirozenost". Od dialogů mezi rodiči a dětmi přes vztahy mezi sourozenci až po situace, které vznikají v dětské partě kamarádů. Všechno na mě působilo tak nenuceně a nehraně. Klobouk dolu především před dětskými herci a také před štábem za to, že je dokázal tak skvěle zkorigovat. 90 % (05.01.2012)

[AFF 2011, Trenčianske Teplice] Na Francúzoch mi imponuje ten neúnavný záujem podať akýkoľvek zložitý podnet čo najpresvedčivejšie. Ich sila spočíva v tom, že sa okrem realistického interferovania dokážu človeku dostať pod kožu a zarovno z neho vyždímať maximum. To sa takmer podarilo aj snímke "Tomboy", ktorá nevyhýbavo rozoberá ťažkosti/radosti dospievajúceho dieťaťa Laure súvisiace s etablovaním sa v kruhu sídliskových kamarátov. Doma Laure, vonku Mikaël, pravda strieda klamstvo a nezrelý adolescent (pre mňa) obdarený (pre niekoho) trpiaci diferencovaným ponímaním svojho pohlavia (dievča cítiace/vyzerajúce ako chlapec) pomaly mieri do slepej uličky. Vidno, že čo sa týka vypodobenia reálií/šikovných "junior" hercov si Céline Sciamma potrpí na subtílnu vizáž záberov a tým ako receptívne usmerňuje spletité okolnosti brnká na tú správnu, zamysleniahodnú strunu. Filmu však chýba ta pravá kontemplatívna dimenzia, ktorá by návštevníkovi do hlavy nasadila neposedného chrobáka a vryla mu ho do pamäte aj na dlhšie, než je len trvanie fesťáku. Dá sa hovoriť o pôsobivom načrtnutí ďalšieho neľahkého endogénneho rozporu, ale ako vrchol v danej kategórií to neoznačujem. Za snahu a čistotu malá štvoritá. (22.06.2011)

Hodně minimalistické - snad by se dala vést diskuze, zda to v této formě nebylo trochu zbytečné? Dopad matky, která se dle mého zachovala vůči dítěti nejhorším možným způsobem, by mi přišel nejzajímavější záležitostí filmu.. kdyby přišel alespoň v polovině a ve finále udal základní tón snímku. Takhle to jen vyznívá do ztracena, jako jakási hříčka. (03.01.2012)