Patrola

Patrola je dalším z mnoha amerických kriminálních filmů, který zaujme jedním nesporně originálním aspektem, a tím je zvolená forma. Ta je sofistikovaně pseudodokumentární, digitální kamera snímaná ortodoxně z ruky, doplněná různými kamerkami napevno připevněnými k policejním vozidlům či jiným objektům, což dalo výslednému tvaru místy až klipovou podobu (doplněnou pak formálně přesně volenou hudbou), různé metatitulky navozující dojem záznamu z průmyslové/domácí kamery, jen sem tam velký celek (obvykle snímaný z helikoptéry), rychlý dynamický střih, zesílený dojem civilnosti a důraz na reálnost exponovaných situací. Vše dosud řečené je vysokým kladem snímku, zadrhává se ovšem v momentech, kdy ruční ,,dokumentární" kamera snímá scény, které by z logiky věci snímat nemohla - vhledy do soukromí postav atd. a reálné scény střídají ty patetické. Tady je zvolená forma trochu na obtíž. Režisér David Ayer ale naštěstí toto faux pas ubalancoval a výsledný mix působí jako slušná adrenalinová exkurze do služebního dne losangeleského policisty. Samorostlý tvůrce také poněkud ubral svůj silně kontroverzní ideologický extrémně pravicový (nebál bych se použít slova fašistický) rastr, kterým proslul ve svém předešlém filmu Street Kings, i když významově stojí Patrola stále hodně vpravo (a připomene tak třeba fenomenální brazilskou Tropa de Elite). Tohle drama se řadí po bok těch nejpovedenějších policejních klasik, která americká kinematografie světu dala, hlavně díky své atmosféře... (02.12.2012)

David Ayer má aj komplexnejšie filmy, no aj napriek tomu sa mi Patrola veľmi pozdávala. Súčasný trend snímania ručnou kamerou nie je našťastie vôbec rušivý a ani mi v priebehu sledovania neprišiel vôbec nelogický ako sa mi to v prípade podobne točených snímkov stáva. Takže pre Ayera ďalší slušný zárez a už sa náramne teším na Ten so Schwarzeneggerom. (19.11.2012)

Patrole se dá vyčítat hned několik věcí - ale nikdy ne všechny najednou. Někomu bude vadit kamera (z ruky, někdy cíleně z Taylorovy kamery, někdy z ruky filmového kameramana, někdy z kamerek na uniformách, na hlavních, na zpětných zrcátkách, pod vysílačkou v autě atd. atd.), někomu bude vadit podezřelá civilnost až přízemnost "mimopracovních" scének (sex, pubertální názory na vztahy, sex, všichni jsme velká rodina, sex, chlast, sex - ale pozor, monogamní sex;)) a možná i "kecy o ničem" v práci, když zrovna neprobíhá nějaká akce. Zkuste si ale s někým duchaplně povídat dvanáct hodin denně... s někým, kdo skutečně má být jako váš bratr, kdo vám má krýt záda, když jde do tuhého. A někomu bude nepochybně vadit, že hlavní hrdinové jsou téměř vždy nezodpovědní, svým způsobem se schovávající za odznak. David Ayer to (v tomto filmu) ale vždy otočí tak, abychom viděli i protiklad, a sice oddanost vysokým ideálům, odvahu, bratrství, i to (opožděné) vědomí vlastní smrtelnosti atd. A k tomu nás zásobuje ukázkami toho, že bez takovýchhle "uniforem" by nám, leckdy naivním a zoufale sebe sama si hledícím lidičkám, zvěř rozumějící jenom zákonu džungle, naše poklidné životy pořádně pocuchala. Čecháčci samozřejmě budou mít plno řečí o otrávených netáhlech na obvodních odděleních, o korupci, machrování, a budou si ťukat na čelo při srovnávání policejní práce Taylora a Zavaly s řadovými příslušníky PČR. Jistě, jsou mezi nimi takoví, kterým bych z různých důvodů nesvěřil ani konzervu trenčianského párku s fazulí - ale takoví jsou i v mojí i ve vaší práci. A moje (a asi ani vaše) práce nespočívá v tom, že netuším, který z těch bezďáků, co je pravidelně zvedám z lavičky, kde vytuhli po náročném tanečním čísle na téma "paninko, ukažte co máte v tom kočárku, nebyl by nějakej drobásek?", má na krku vyhoštění, a v záchvatu paniky mi vrazí do boku šroubovák. Ani že nemám potuchy, jestli ten třicátýsedmý letošní squatter se zvláštními trhanými pohyby náhodou nemá v kapse zapomenutou stříkačku, ze které si odnesu v lepším případě žloutenku, protože mi při osobní prohlídce propíchne oboje rukavice. Nemluvě o tom, co si každou službu vyslechnu od všech těch "uvědomělých občanů", kterým se sakra vůbec nehodí, aby si někdo dovolil jim říct "pane, to co děláte, je špatně", a vědí moc dobře, kdo z ostatních se právě teď dopouští daleko horších věcí, a měli byste se věnovat jim a ne jemu. Takže prostě ano, Davide Ayere, takhle to vypadá, ať se to lidem líbí nebo ne, a můžeme jenom diskutovat o tom, jestli jsi tím chtěl říct něco navíc. Pokud ano, tak je to správně morálně šedivé (ale jen pokud se nad tím zamyslíte - pokud ne, tak se budete na policisty dívat s větším respektem než doteď), a pokud ne, tak je to velmi povedený mix akce a emocí. A pokud vám jako divákovi jsou tyhle všechny věci lhostejné, a jedete si jen po hereckých výkonech, tak si taky přijdete na své. Takže i když to není zdaleka komplexní záležitost, je to věc docela výjimečná, a zaslouží si 80%. (11.05.2014)

Je vidět, že tvůrci tohoto snímku se jednak vyznají v policejní práci, protože celek působí nebývale autenticky a jednak mají cit pro zachycení syrovosti současného světa - resp. kriminality v USA. Když pominu rozostřenou digitální kameru a "live shooting", což už samo o sobě je autentické až za roh, tak tvrdost, s jakou tvůrci ukazují zdánlivě obyčejné dny policejního departmentu, je neskutečná a nečekaná. Cílová katarze se dostavuje tak akorát, bez zbytečného sentimentu a patosu. Úsporný a rychlý film, který přesně ví co chce říci a jak. Není to pro slabé povahy a čekejte nefilmovou, živočišnou věc. (08.09.2013)

Dobrej policejní kousek. Dějově to není nic přesyceného, z větší části se jedná opravdu jenom o takové nahlédnutí do rutiny každodenní policejní práce v sociálně posrané čtvrti amerického velkoměsta - tedy o sled víceméně nesouvisejících scének. Něco jako "hlavní dějová linka" začne prosvítat asi až kolem poloviny, ale i potom se "děj" odehrává spíš jakoby mimochodem. Což je úplně jedno, protože na End of Watch je důležitá hlavně jeho forma, autenticita a drsná ušpiněná estetika daná jednak tématem, jednak způsobem snímání. On to není na pohled nijak hezký film. Stříhá se mezi kamerou v policejním autě, ruční kamerou, kamerkami připnutými na oděvu i normálními filmovými záběry. A dohromady to dává moc zajímavou mozaiku, která působí znatelně méně omezeně v porovnání s čistou found footage formou. (15.11.2012)