Café de Flore

Mám spíš literární vkus a nejsem zrovna ten typ diváka, který dokáže ocenit ryze formální přednosti filmu. V tomhle případě ale musím trvat na tom, že to co dělá tenhle film vyjímečným je právě formální ekvilibristika režiséra, která zásadně napomáhá vyznění filmu, málokdy se podaří, aby takhle výrazný styl nerušil a sloužil celkovému vyznění. Za mě osobně dost podceněný film na ČSFD. Škoda, kdyby autor vypustil to doslovné new age propojení obou linií, bylo by to ještě silnější a přesvědčivější. Ale i tak, filmová lahůdka. (27.10.2014)

Opravdu krásné a zajímavé. Příběh, který mě nutil přemýšlet, protože jsem dlouho nechápala souvislost mezi dvěma časovými liniemi, nakonec se vše samo krásně ukázalo a moje hlava si mohla odpočinout a užít si zbytek snímku. Výborné drama o životě a připoutanosti k někomu. Ještě navíc prostředí Francie s Vanessou Paradis, která dle mého názoru není moc hezká, ale něco v sobě má. Film s postiženým chlapcem a dívkou - přece jen člověk necítí až tak velký soucit, takže si to celé užije na 100%. Hodila by se otázka: Opravdu existují spřízněné duše? .. Jelikož na to nám chtěl asi celý příběh odpovědět, ale záleží na každém, jak to na něj celé působilo. Ovšem hodně kvalitní a originální snímek. Zajímavá hudba, prostředí a herci. (10.06.2012)

Tohle bylo jak z knihy Edgara Cayceho či u nás Marty Foučkové, doporučuji přečíst pro lepší pochopení filmu. Jak tady čtu ty "confused" komenty, tak by ta osvěta byla k užitku, bez těchto "vědomostí" totiž nejde NIKDY toto dílko plně pochopit a smysl tématu rozplést, proto taky zůstane pro mnohé, cituji viz níže( či výše) : "částečně zašifrované". Vanessa má krásnou mezeru mezi zubama, škoda, že jsem v mládí nosil ty rovnátka. ;-) Navíc Sigur Rós to tam nandavali jako Gerendáš... (21.11.2013)

Jo, tak tohle je fakt ukázkový midcult. Retardovaný chlapec je retardovaný asi jen proto, aby to všechno bylo o něco "závažnější" a "umělečtější", a do toho to nefalšované pseudospirituální propojení obou dějových linií, o kterém se "rafinovaně" dozvíme až v závěrečném aktu a které z Café de Flore definitivně dělá sračku první kategorie. Na rozdíl od Atlasu mraků, který také propojuje nesouvisející příběhy motivem předurčenosti a reinkarnace, ale dělá to všechno v naprosto "odrealističtělém" metafikčním prostředí, ve Valléeho filmu sledujeme jakože autentické osudy, což podrthuje trapnost toho celého konstruktu ještě víc. Vlastně mě překvapuje, že někteří uživatelé tady z toho regulérně ustříkávají do trenek, protože to není ani bůhvíjak hezké na pohled a těžkopádné užití soundtracku (Sigur Rós mají v tom svém klipu taky děti s "downem", no a?) bere sílu těm vybraným písním, protože to vypadá, jako kdyby nám byly vnucovány. A Matthew Herbert v 60. letech je taky dobrý úlet. (01.01.2013)

Film, ktorý si ma z úvodu získaval len veľmi pomaly a v závere ma maximálne opantal práve tým, ako bol podaný od začiatku do konca. Originálne spracovanie spojené s maximálnou kreativitou v namixovaní - hudba, dialógy, atmosféra. Café de Flore má svoje fluidum a srdce. Jeho obsah je krehký, má až magické prvky a forma je veľmi efektná a neokúkaná. Je to umelecký film, iný ako ostatné. Krásna myšlienka zaoberajúca sa tým, že pre každého z nás niekde existuje spriaznená duša, ktorá má kľúč k nášmu srdcu. Môžme aj nemusíme s ňou prežiť celý svoj život a od toho závisí aj naše šťastie. (28.10.2012)