Sop-mai-ngeap

"Mindfulness and Murder" není nic jiného než "Místo činu" či jiná prvoplánová vycpávková televizní detektivka oděná do buddhistických hábitů. Přesazení žánrového příběhu do nezvyklého prostředí kláštera představuje jediný ozvláštňující prvek snímku. Vyšetřování se přesně nese v duchu pásově vyráběných detektivek, které staví na tom, že vyšetřovatele nechají následovat všemožné stopy, které ale slouží pouze k tomu, aby natahovaly stopáž a vytvářely zdání komplexnosti případu. Zoufalost tohoto filmu zásadně stupňuje fakt, že zatímco "Místo činu" je prostě jen čistá žánrovka, které nejde o nic jiného, než vypolstrovat 90 minut času lidí zhypnotizovaných televizí, tak "Mindfulness and Murder" se zkouší tvářit oduševněle. K tomu přistupuje s klasickými okatými prostředky midcultu, jakými jsou hraní na city, zpomalené záběry a povrchní fingování duchovna a tradice. Vyprávění tedy prokládají zpomalené sekvence, kde se mniši modlí či provádějí nějaké rituály. Mohlo by se zdát, že vrcholem směšnosti (či divácké rezignace) bude závěrečný citát, který má veškeré dění posunout do roviny obecné morality (stejně jako to zoufale zkoušel Hřebejk v nesnesitelném "Medvídkovi", který pro jistotu sázel citáty každou čtvrt hodinu). Tento moment ovšem nemá šanci překonat chvíli, kdy na pomoc malému thajskému chlapci v komatu (navíc s vadnou nohou v dlaze ala Forrest Gump), z čista jasna přispěchá bývalá Miss Universe, sáhne do kabelky a zatáhne útratu v nemocnici na potřebnou operaci. (24.04.2011)