Šumné stopy

Bastlova mystická křišťálová koule, která nás, spolu s Davidem Vávrou a jeho půvabnými veršovánky, provedla stavbami architekta z Příbrami, Aloise Bastla, zanechala skutečně zvláštní fluidum nejen v kopuli Etnografického muzea v Záhřebu. Ve videoarchivu České televize jsem zhlédla už všechny díly Šumných stop a už se těším na další, na stopy šumné z Argentiny. Velmi zajímavý, originální a inteligentní pořad o odkazu českých architektů ve světě, který jen tak nevyšumí:-). (05.10.2014)

Celkem chápu, že po tolika dílech Šumných měst někomu už nevyhovuje dramaturgie a veršovánky i v Šumných stopách. Mně to ale naštěstí nevadí a pořad na mě stále působí jako relax, u kterého se něco můžu dozvědět. Líbí se mi použití skic, kterými je každý díl proložený a architekturu v cizích zemích si užívám. Pořad není založený na kritice, naopak dýchá srdečnou povahou Davida Vávry. (30.04.2013)

Šumná města jsem vždycky milovala a pan Vávra mi přišel mile potrefený, přesto zábavný. Toužila jsem půjčit si celý komplet a vzdělávat se a bavit se... Dnes jsem usedla k TV, (popkorn a cola a pohoda), a pustila si tento cyklus o našich architektech v zahraničí, konkrétně díl o Zábřehu. Po deseti minutách Vávrova šišlajícího projevu jsem měla pocit, že ještě jedna minuta této exhibice, a začnu řvát, trhat si vlasy a rozbíjet nábytek. Teď, v tom blahodárném tichu, přemýšlím, co je špatně. Zhoršila se Vávrova řečová vada? Došla mu inspirace, smysl pro humor? Nebo se ze mě opravdu stala zapšklá nesnášenlivá babizna? Asi to nevyřeším. Možná to zase někdy zkusím, až zapomenu, jak nepříjemné to bylo. (04.10.2014)

Šumná města byl asi nejlepší televizní cyklus, který ČT kdy stvořila. Myšlenka sledovat tentokrát slavné české architekty ve světě, je úžasný nápad. Hned po prvním odvysílaném dílu jsem hodnotil nejvyšším počtem hvězdiček. Ještě geniálnější nápad by byl "cyklus" i o slavných světových architektech - ale snad se jednou dočkám :-) (05.05.2011)

je velká škoda, že stejně jako i seriál předchozí - Šumná města - uvádí stereotipně "vtipně" Vávra. Je velký rozdíl vidět ho a slyšet ve formě přednášky ilustrované projekcí fotografií na Dobešce v Praze, kde je svůj a vše má mírně kabaretní formu, která posluchače svou hravostí přenáší přes velehory nudných faktů. Televizní zpracování je ale opravdu něco naprosto jiného a zde se budu rozcházet v přístupu k tématu s lidmi, kteří v produkci Vávry hledají v prvé řadě zábavu, která je myslím spíše nepříliš zábavná hlavně díky rozsahu a i formě - tedy díky přičinění samotným Vývrou, kterého buď máte rádi nebo ho přímo nesnášíte a důvod pro zošklivění si Vávry je poměrně prostý - je to infantilní, hloupé a nanicovaté a v důsledku urážející ty, jimž jsou oba cykly věnované. Osobně bych preferoval seriózně zpracovanou látku pokud možno tak, aby míra zábavnosti a exhibice průvodce byla upozaděna například stejně, jako v dokumentech Davida Atennborougha, který má své momenty před kamerou, ale objevuje se poměrně sporadicky a do obsahu se projektuje jeho osobnost naprosto minimálně. Takto formálně uchopené téma české architektury a architektů by mělo mnohem větší hodnotu a přínos z hlediska prodejnosti formátu do zahraničí nebo z pohledu hodnoty nadčasového archivu. Obávám se totiž, že "Šumnost" s odchodem Vávry ze scény vyšumí a nezůstane nic jiného, než pachuť po propitém večeru... (20.08.2013)