Kazatel zla

Dosti drsná finská kriminálka, která je více zaměřená na pocity než na nějaké rafinované kontrukce kriminálního činu a spletité vazby. Vynikající kamera a zajímaví herci. Je vidět, že Fini točí trochu jiným stylem než zbylé skandinávské země. Některé záběry na vyhřezlý mozek a podobně byly už docela zbytečné. Jako krimi doporučuju. (30.05.2011)

První polovina je roztříštěné cosi a pak začne rychlý hon na sériového vraha. Vyšetřováním se film příliš nezabývá, což je vlastně dobře, protože vrah je odhalen sérií náhod, které by neprošly ani v pohádce. Zběsilý střih první poloviny může způsobit slabším povahám závrať, silnější pouze otrávit. A závěrečný happyend už skutečně byl nad mé síly. (21.04.2019)

Drsný finský thriller, který si bere vše dobré ze spousty známých drsných amerických thrillerů a převádí to do finských reálií. Policejní inspektor Timo je nešťastná troska (kvůli zavražděné dceři), která řeší nový případ - psychopata. Šedivý filtr kamery, atmosférická podívaná a dobří herci jsou hlavním důvodem k vidění, stejně jako ucházející scénář (i když se celý film krade na mysl myšlenka - "to už jsem někde viděl..."). 80 % (28.09.2011)

Některá témata by měla být svěřována jen jistým tvůrcům, v tomto případě bych to rád viděl v rukou Davida Finchera zahrané Bradem Pittem. "Kazatel zla" určitě není špatným filmem, hned úvodní výtečně natočená a nasnímaná scéna diváka spolehlivě navnadí, jenže postupem času hlavně díky hojnému využívání flashbacků, které plynulost děje pouze zdržují a až primitivně vysvětlují okolnosti činů a pohnutek hlavního hrdiny, které divák i tak dokáže vytušit. Filmu navíc škodí místy televizní look alá "Kobra 11" a celá škála hloupých dialogů (titulky se mi zdály OK a finsky neumím, abych je mohl kritizovat) a v neposlední řadě zbytečně patetický (dojemný) konec. Škoda, očekával jsem solidní evropskou kriminální nakopávačku, ale dostal jsem jen průměrný film na nudný večer. 55% (06.07.2011)

Po technické stránce je to povedený kousek, ale na můj příliš rozvleklý. Měl jsem až dojem, že režisér Saarela by v budování atmosféry a rozvíjení psychologie svých postav klidně pokračoval dál a dál nebýt někoho, kdo za ním přišel a nařídil "a tady už to konečně utni!". Z kněze, který se do té doby dal považovat za jakéhosi anděla pomsty a obránce obětí domácího násilí, se v mžiku stává někdo úplně jiný, jeho chladnokrevnost a dosavadní přesvědčení jsou tytam. Vždyť přece zbývá posledních pár minut a někdo musí být prohlášen za toho zlého. Tento obrat o sto osmdesát stupňů filmu podráží nohy, tím spíše, že se netýká jen kněze, ale i jeho protějšku, policisty, kterému smrt dcery pořádně otřásla žebříčkem hodnot a on začal pochybovat o tom, co je správné. Z psychicky narušeného poldy je najednou chrabrý hrdina, který pro dosažení spravedlivého potrestání neváhá riskovat život... (03.10.2011)