Denník nočného motýľa

Konečně mají emaři svůj esenciální film. "The Moth Diaries" nejen že nabízí povrchní adoraci gotických románů a permanentní zpřítomňování motivu sebevraždy, ale jakoby mimoděk také vystihují samotnou podstatu emařů - alibistické přenesení osobních problémů a úzkostí na okolí. Zdejší hrdinka tak viní své okolí z toho, že ji brání žít v ideální bublině a iluzi, při čemž klasický problém "nikdo mě nechápe", je zde umocněn nadpřirozenem. (20.06.2012)

"dogmatické" žánrové čtení filmu opravdu nesvědčí, tím spíše ne filmu soustředícího se na rozbíjení dominantních struktur v kinematografii převládajících a objevování docela nových možností. pravidla této mimořádně uvědomnělé hry žádnému žánru neodpovídají, naopak, žánrová pravidla jsou v této hře pouhé figurky a figury na druhé straně svévolně diktují vlastní pravidla, kterými obratně natáčejí povahu filmu do nejrůznějších poloh, od novodobého pastiše gotického hororu, přes psychologické drama nebo pubertální melodrama o malicherných strastech dospívání. nejen to vše se proniká v originálním, zcela nevážném převažování mezi autenticky půvabným filmem a spíše úsměvným kýčem. pokud už bych hovořil o půvabu, zasluhuje se o něj především typologicky dokonalé herecké obsazení, svěží výběr muziky (Numb - Marina & the Diamonds) a výše zmíněná, velice zábavná hra s pravidly samotnými i útoky na divácké předsudky, jaké nezávisleji uvažující diváci dovedou ocenit. slastné samy o sobě jsou surreálné okamžiky a vlastně sám fakt, že v tak stylisticky "rozháraném" filmu není snadné mapovat hranice mezi noční můrou - jakousi opojnou posedlostí sukubem a mezi faktickým pohledem na skutečnost děje filmu, je-li ta vůbec jakkoliv přístupná. zvláštně se zohledněním režisérčina mistrovského Amerického psycha se totiž nelze zbavit příjeně znepokojující otázky, kde vlastně končí optika protagonistky, skrze níž a pouze tak divák do fikčního světa nahlíží, a s ní se pojící bezuzdná imaginace pověrčivé mysli. nejméně násilné by mohlo být popisovat Můří deníky jako alegorii na téma duševní bolesti a hledání úcty k životu posazenou na mytologických základech - kontext, který film samotný nabádá náležitě zohlednit. není úplně férové odsuzovat film kvůli snaze zosobnit perspektivu pubescentky utápějící se v depresi jen proto, že si o emo kultuře myslíte své, zvlášť ne jde-li o natolik vtipně sestrojený systém podnětů divákově sebereflexi. (12.12.2012)

Námet celkom zaujímavý, aj prostredie ušlo, no to akou cestičkou sa potom začal dej uberať ma teda vonkoncom neoslovilo. Nevýrazné a hrozne povrchné. Navyše ani toho hororu si tu človek veľa neužije. Skrátka táto nepodarená variácia na paródiu Draculy (1992) ma vôbec nechytila. Podpriemer. 35/100 (01.05.2018)

Můří deníky, se, i díky svému názvu, zdají být dnes již tradiční dívčí paranormální romantizující přeslazenou slátaninou. Nakonec se však přeci jen ukáží být alespoň modernější variací na klasickou Carmillu, díky scénáristické práci a režisérskému vedení rebelky Mary Harron přetavené v ženský příběh o dívkách, které se v nelehkém světě přísné university stávají ženami. Jako není to nic originálního ani strhujícího, k dobru lze snad připočítat jen dva fakty - příběh je v podstatě tuctovým upířím příběhem, bez jakékoliv snahy o nové, moderní a chytlavé postupy (díky cthulhu) a onen Harronovský lehce sociálně-kritický duch ženskosti. Docela jsem se toho bál, nakonec jsem vlastně ani nebyl zklamán, spíše alespoň trošku potěšen. Určitě nejsem cílovou skupinou filmu, ale dalo se na tom najít to své (minimálně ženská analýza upírských klasik) a na rozdíl od jiných podobně laděných příběhů se z toho diváku s přemírou mužských hormonů nechce zvracet (už proto, že o tu romantiku ani tak nejde). Tohle dám klidně znovu. (06.02.2014)

,,PŘED PŘÍCHODEM ERNESSY JSEM SE ZLEPŠOVALA. TEĎ VŠECHNA TA TEMNOTA PRONIKLA ZPÁTKY. JAKO KDYBY NARUŠILA MOJÍ MYSL. NEMŮŽU JÍ UTÉCI, ANI KDYŽ SPÍM. JE TU TEN OHAVNÝ PACH, JENŽ PŘICHÁZÍ Z JEJÍHO POKOJE. SLABĚ NASLÁDLÝ A HNILOBNÝ....“ /// Můj milý deníčku. Dneska jsme s holkama snily o učiteli angličtiny. Taky jsme foukaly ve vaně do pěny a probíraly, která koho vojela. Kromě Charlie, je to lesba. Taky k nám nastoupila nová holka, ale o tom zase zejtra. Dneska už budu končit, páč mi do vokna mlátí můry a já vzpomínám, jak jsme s tátou… no to je jedno…. Holky soráč, neměl jsem zabřednout do vašeho teritoria. Když já četl ,,gotickej horor“. Gotiku mám rád (ty velký voči, černý vlasy, prsa, zadek…). Čekal jsem spíš ten sex, krev, smrt, proměnu Viktoriánský panny v (třeba) dravou bestii. Místo toho takovej solidní námět na lesbický péčko. Román pro náctiletý děvčata, který místo píchání umíraj ovšem není žádná přeslazená teen romantika. Dokonce bych řekl, že je natočenej solidně a tak jsem ho v klidu ,,dojel“. Každá holka si tak k mýmu hodnocení – podle věku – může 1 až 2 hvězdy přidat. (I já? Neser! Tak dlouho nikdo nežije!…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej knihu, kterou napsala v roce 2002 Rachel Klein číst nebudu. 2.) Největší hrůzu mám z bosejch holek pod mým voknem. 3.) Serou mě můry (a mrtví lidi). 4.) Thx za titule ,,Ergulis“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (01.10.2012)