Nacistická smrtící komanda

Výborný dokument na velmi chytlavé a zajímavé téma. Perfektní zpracování. Je asi na místě, poukázat na to, že se mnoha zločinů na lidech z té či oné země nedopouštěli pouze uniformovaní příslušníci z řad německé armády, ale zejména samotní spoluobčané šikanovaných, kteří se k pobavení Němců vrhali na své vlastní krajany jako psi a odvedli tak za vojáky z popravčích jednotek spoustu práce sami. V tomto dokumentu je takových záběrů nemalé množství. (08.04.2014)

Z větší částí tvořené výpověďmi pamětníků (včetně katů), z menší části historikové a dobové záběry. Časové pokrytí od června 1941 do poválečných procesů: 1. díl první dva až tři měsíce od června 1941 (základní uvedení do tématu, hlavní pozornost severní části operací); 2. díl srpen až konec roku 1941 (více pozornost Ukrajina, klíčová událost Babí Jar); 3. díl časově 1942-1943 (v centru pozornosti opět Pobaltí a Bělorusko, vážnější problémy operací v kontextu celkových problémů); 4. díl 1943-1947 (ústup pachatelů, následky, procesy na východní frontě i v poválečném Norimberku, problematizace rozsahu i důslednosti vypořádání se s pachateli). Z řad pamětníků vystupují oběti, pachatelé i svědci různého druhu (body k dobru, že také jeden z norimberských prokurátorů). Z hlediska lokalizace především z Ukrajiny, Běloruska a Litvy. Historikové zejména anglosaské a francouzské provenience. (19.11.2017)

O válečnou historii se zajímám od cca 13ti let, tedy víc jak 35 let a znovu a znovu mne fakta z 2. sv. války utvrzují v tom, že Německo už nikdy nemělo být samosprávné, nemá na to jako národ sebemenší morální právo. Národy SSSR k nim byly přes vše vlastně milosrdné, porazily je a přes všechny hrůzy války, kterých se také dopouštěly, přeci jen nevykonaly pomstu, což je staví morálně u mne výš než Němce. Je ironií dějin a lidstva, že tento národ opět patří k velmocenským ... Nechápu dnešní generace a jejich obdiv k Německu, ten nikdy sdílet nebudu, nemohu, bylo by to pohrdání miliony umučených bez ohledu na to, zda šlo o ženy a děti. Je třeba tokovýchto dokumentů, aby se nezapomínalo, protože "ztráta paměti" nese riziko možného opakování hrůz. (11.05.2013)

256. Sta tisíce obětí systematického i živelného vyvražďování jako nikdy a ničím neospravedlnitelné zlo, fašismus jako osobní postoj člověka měnící lhostejností ke zvůli a násilí své jednání až v ničím neohraničenou pervezi, k sadismu, naprosté, surové odlidštěnosti, postihující pozvolna charakter, až ke stavu rozkladu, demoralizaci, rozpadu disciplíny, neudržitelnosti i toho nejzákladnějšího řádu, děsivé, šokující události, vymykající se rozsahem a zrůdností uplatňovaných postupů čemukoliv, svědectví vrahů, kteří nikdy nebyli za své zločiny potrestáni, benevolence i nemohoucnost justice postihnout viníky kolosání obludnosti, hořkost, která přetrvá navěky, bezpráví, které stále z našeho života nevymizelo, jen nabývá méně nápadné, zastřené podoby. (03.02.2015)

Vše podstatné tu již bylo sděleno...já jen doplním, že některé informace jsem si častokrát ještě dohledával v jiných zdrojích, protože jsem jednoduše nevěřil. Osvětim, Treblinku, nebo Sobibor zná celý svět. Babí jaro, Kamenec Podolský či Zmijovskaja balka by měl znát taky. Nejzvrácenější historie v dějinách lidstva a přesto důležitá nejen pro naší, ale i budoucí generaci. 100% (09.12.2015)