Rozprávky noci

Pohádky, jež člověka dostanou nejen svou vizuální stránkou, ale i hlubokým nadčasovým poselstvím. Osobně mě nejvíce zasáhla ta z Tibetu. Když k tomu pak máte i pár vysvětlivek od samotného autora, který má radost z každého položeného dotazu a o svém filmu vypráví jak o vypiplaném dítku, celkový dojem je o to silnější. Velký dík organizátorům letošního Anifestu za tento bezprostřední filmový zážitek. (29.04.2012)

Animace, která mě osobně nenadchla a na výstavu obrázků z filmu bych si asi nezašla. Na druhou stranu jsem byla nadšená její neotřelostí, originalitou, tím, jak se autoři piplali s detaily, bavily mě i černé postavičky před pozadím jiskřícím barvami a bláznivé výtvarné kreace s přítomnými zvířaty. Také s příběhem si Michel Ocelot definitivně dost vyhrál, skupinka amatérských herců se každý večer baví pohádkami, nadšeně se vžívají do rolí princezen, statečných mladíků, krutých sester, kouzelných víl i strašlivých příšer, vymýšlejí vlasové kreace, kostýmy a nadšeně vstupují do různých období historie. Krátké příběhy, infantilní postavičky a morální poentu najdeme v každém z příběhů, které jsou milým zpříjemněním karlovarského i jiného podobně hektického dne mladších i starších diváků. Jen by jim mnohem více svědčilo rozdělení do šestidílného seriálu. (05.07.2011)

Francouzská stínohra rozdělená do několika různorodých kapitol, které i přes svou minimalistickou podobu baví, dojímají a okouzlují svým prostředním v jakém se odehrávají. Příjemné pohádky na dobrou noc, které by mohly směle konkurovat animáku The Secret of Kells. Dvourozměrná animace není mrtvá, jen v dnešní době slouží k mnohem zajímavějším a experimentálnějším projektům. (05.07.2011)

Michel Ocelot je ve světě animovaného filmu samorost a především výrazný talent, který ignoruje nějaké trendy a komerční smiřování je mu cizí. Jeho filmy nikdy nepatřily mezi hity a nesklízely zájem masového publika, zato se celkem pravidelně objevují na filmových festivalech a vyhledávají je fajnšmekři, kteří ocení výtvarnou stránku a originalitu. Ocelot je díky svým kořenům a zájmům o jiné kultury světoběžník, který ve svém díle běžně uplatňuje kulturní odkazy z jiných kontinentů a epoch. Tak je tomu i v jeho Pohádkách noci, kde sledujeme šest pohádkových příběhů, ovšem pozor, i když se tam objevují princové a princezny a další nadpřirozené bytosti, má to podobu spíš klasických mýtů a balad, které ocení - už pro ten svérázný nedětský humor - spíše odrostlejší diváci. Tyto příběhy jsou zasazené do střední Afriky, karibské oblasti, Mexika období Aztécké říše, oblasti Tibetu a středověké Evropy. Divák může ocenit fascinující východ slunce na štítech Himalájí nebo průnik hrdiny do pochmurné říše mrtvých. Pro mě osobně velký zážitek se zajímavým filmovým tvůrcem, ale rodičům malých dětí bych doporučil něco úplně jiného. Celkový dojem: 90 %. (08.05.2012)

Pohádky pěkné a barevnost fantastická, možná až houbičková. Černé siluetové zpracování je hodně podobné tradičnímu kambodžskému zpracování loutkových divadel, takže je asi pravděpodobné že se tam inspirovali .... a jako kolonizátoři vlastně na to mají právo. Co se týká délky: nemělo být konceptem pásmo několika pohádek, tedy než to slepili do jednoho dloouuuhééééého celovečeráku? Doporučuji dávkovat po kouscích:) (14.12.2015)