Diktátor

Skoro je chyba, že je tam těm vtipů až moc (a jak je u Cohena zvykem velmi rozdílného druhu a úrovně), takže se člověk zasměje asi jen každému třetímu. Další věc je, že Cohen šije do všech natolik "vyváženě" (ano, je to paradoxní), že trochu zanikne hlavní satirizovaný cíl - což IMHO je nekonzistentní vztah USA k různým diktaturám. Od Cohena jsou navíc všechny vtipy sice nekorektní, ale v podstatě bezpečné - vzdělaný bohatý Žid s hordou právníků za zadkem si dělá legraci ze všech, aniž by mu cokoli hrozilo a aniž by se pro cokoli musel angažovat. V tom se velmi liší od Chaplina, který za války natočil Diktátora a po válce se stal nežádoucí osobou. Ale jinak - jeden z vrcholných komediálních kousků posledních let. Proslov o tom, jak se liší demokracie od diktatury, je geniální. (15.05.2012)

Tak tohle byl filmový zážitek na hodně dlouhou dobu. Na základě zkušeností s filmy Borat a Bruno jsem čekal od Sachi Barona Cohena prakticky cokoliv, ale že mě takhle pobaví a zaujme i na potřetí, to jsem opravdu nečekal. Dokonce mám i pocit, že z onoho trojlístku výrazných Cohenových filmů je Diktátor tím nejzajímavějším, nejvtipnějším a nejatraktivnějším filmem. Každopádně je to jízda hned od začátku, kdy se jeden z pacientů v Aladeenově zemi dozvídá, že je HIV Aladeen, ale to je teprve začátek, film nabízí mnoho skvostných scén, například scéna v helikoptéře byl jeden velký vtipný úlet, stejně tak se pro mě stává nezapomenutelnou i scénka, v níž Aladeen objeví kouzlo sebeuspokojení, useknutá hlava mrtvého černocha byla taky fajn a zabodovala u mě i scénka s porodem, a takhle bych mohl pokračovat dál. Zkrátka je zde jedna skvostná vtipná scénka za druhou a nevěděl jsem, čemu se smát víc. Cohen zkrátka zase jednou uhodil hřebíček na hlavičku a já jsem mu to sežral i s navijákem. Nemám filmu absolutně co vytknout, královsky jsem se v kině bavil a filmu za to uděluji pět hvězd. (27.05.2012)

Na Diktátora jsem se podíval v dobrém rozpoležení, lehce intoxikován, bez nějakých velkých očekávání, jelikož mě Cohenovy (a jsou to především jeho projekty) předchozí filmy, Borat i Bruno, nechaly povětšinou klidným. Za poslední roky se můj celkový vkus sice lehce posunul, ale Cohenově politicky ultranekorektní hlíně jsem pořád na chuť nepřišel. Poměr vtipů a gagů, které mě upřímně pobavily oproti těm, které mi přišly slabé, nedotažené, hloupé, či vyloženě idiotské až nechutné zůstává pokud si dobře pamatuju přibližně stejný (tj. silně převládají ty druhé) , jako u výše zmíněných filmů. Přes to všechno jsem rád, že jsem Diktátora viděl a doporučil bych ho možná raději, než některé z filmů, které ode mě dostaly hodnocení lepší, ale jsou ze své podstaty zastupitelné. Cohenovy filmy jsou prostě výstřední, ať už se nám to líbí nebo ne, a staly se součástí kulturního zeitgeistu. 50% P.S.: Těm z vás, které rajcují proslovy střihu toho, ve kterém Aladdin vtipně srovnává praktiky diktatury a americké demokracie, doporučuji pořad Real Time with Bill Maher, ve kterém Maher servíruje podobné dobroty čtyřikrát do měsíce v závěru sekce New Rules. (03.12.2013)

I přes vlažné trajlery jsem Cohenovi věřil, že opět potvrdí svůj status nejlepšího komika naší doby, jehož každá komedie je po právu událostí. A taky že jo. Polovinu filmu jsem proslzel smíchy a při vzpomínce na některé scénky (první onanie, zavedení diktatury v alternativním obchůdku, dialog na mostě a samozřejmě proslov o demokracii a diktatuře) a hlášky ("MÁM RÁD VZDĚLANÉ ŽENY. JSOU JAKO OPIČKY NA BRUSLÍCH - JIM TO NIC NEDÁ, ALE NÁS POBAVÍ.") si spolehlivě pobrečím ještě teď. Hustě nasázené, dokonale vybroušené nekorektní fóry nešetří nikoho a nic (ani Tommy Lee Jonese a Harvey Keitela) a kolikrát člověk trne, jak daleko je to za čárou, ale naštěstí je to pořád vtipné. Velký respekt před Edvardem Nortonem za jeho závěrečné cameo. (19.05.2012)

Sacha Baron Cohen ve své čtvrté umělecké reinkarnaci, tentokráte s identitou diktátora Aladdina, poukazuje na zajímavý souběh uměleckého vývoje s Rowanem Atkinsonem alias Mr. Beanem - i on byl na svém uměleckém vrcholu v době krátkých skečů (stejně jako Sacha s Ali G a především s Boratem, kterého se mu ještě podařilo šťastně zarámovat do formátu celovečerního filmu, jenž je vlastně pouhou kompilací skečů bez zásadního děje, mající navíc dokumentární charakter) a formát hraného celovečerního filmu je pro něj celkem nevyhovující, jelikož jde proti podstatě skeče coby dramatického výstupu, celovečerní filmy s Mr. Beanem jsou vlastně jen potvrzením výše zmíněného. Pokud se oba umělci drželi svých k dokonalosti dovedených krátkých forem, byli nepřekonatelní, když se ale začali snažit naroubovat svůj svět skečů na kmen dramatického oblouku, jejich plody trochu povadly. Ani ten nejgeniálnější komik neví co si počít s celovečerní stopáží, pokud jsou jeho čísla postavena na základě humorné (Atkinson) či satirické (Cohen) pointy, leda pojmout film jako kompilace nejlepších skečů, jak to udělal Sacha v Boratovi, když začne ale svou postavu ředit třeba i ne příliš složitým příběhem, musí počítat s rozmělněním, kouzlo překvapivých vtipných point vyšumí, komik uvadne nebo začne recyklovat sama sebe. Diktátor není špatný film, má několik geniálních skečů, nějaké méně povedené, ale kolem sebe dost vaty, tedy onen příběh o dvojnících a záměnách a únosech etc. Naštěstí občas z dvířek od toalety vyjde Edward Norton nebo Aladdin pronese úžasnou řeč o demokracii v USA. Diktátor srovnatelný se svým slavnějším filmovým předchůdcem to ovšem není. Proti modelu Brunovi je to ale zjevně cesta z umělecké krize... Porsche 911 2012! (09.08.2012)