To je život

„Jsem asi velká měkkota," říká Wit Zieliński, muž v důchodu žijící na polském venkově v domě se svou matkou, o niž se stará. Pomáhá jí s umýváním, vaří a krmí ji, povídá si s ní. Stará paní přitom mluví jen zřídka, ráda zpívá vlastenecké písně a s každým novým dnem se jí paměť postupně vytrácí. Daniel Zieliński natočil citlivý dokument o svém otci a babičce, v němž každá scéna nese důležité poselství o podobě stáří uvnitř rodiny. Dobře komponované černobílé obrazy ukazují každodenní život této dvojice, stejně jako občasné návštěvy ostatních rodinných příslušníků. Komunikace syna s matkou, plná lásky a přátelství, ostře kontrastuje s neschopností ostatních členů rodiny strávit byť i krátký čas se starou ženou. V centru pozornosti se pak místo ní ocitají domácí mazlíčci, kterým dokážou snacha a vnuci projevit více citu než vlastní příbuzné. Rozhovor syna s otcem pak ukazuje, jak osamělý je život člověka, jehož práci vnímají ostatní jako samozřejmou. Chybí v něm uznání a nabídka pomoci, která by přemostila narušené vztahy mezi Witem a jeho rodinou. (Jeden svět)