Vinnetou se vrací

Odjakživa jsem byl fanatickým vyznavačem Vinnetoua. A nebyl jsem vyznavačem pouze Vinnetoua, vždy se mi líbilo, že původní filmové Májovky nebyly jen pouze dobře zpracované, ale měly i výpovědní hodnotu, měly své jasné mírové poselství a vůbec byly obrazem své doby. Toto se mi velmi těžko hodnotí. No, v rámci německé televizní produkce je to naprosto šedivý průměr. Film samozřejmě v základu staví na přítomnosti kultu. Kultu jednoho herce ze 60. let. Už v tom je to směšné. Na druhou stranu však naprosto nevěřím tomu, že kdyby se projektu ujala byť třeba i špičková produkce se všemi potřebnými nástroji, podobného výsledku jako v 60. letech by se stejně nedosáhlo. Samozřejmě nechci omlouvat mizerný scénář, chabou výpravu, ještě slabší herce a naivitu režiséra a také fakt, že do jedné řeky zkrátka dvakrát vstoupit nelze. Toto pořekadlo v tomto případě platí samozřejmě naprosto přesně. Ono už v samotném konceptu je to nerealizovatelné. Na tento film může samozřejmě klidně bežet reklama třeba i v teleshopingu. Důvodem mého hodnocení je pouze a jen obsazení jedné legendy. Nezkoumám onen důvod tohoto obsazení, chovám k onomu kultu stále úctu a sympatie a tak za tři. (24.11.2011)

Pierre, Pierre, cos mi to udělal?!!!! Jedna hvězdička se zavřenýma oběma očima pro idol mých dětských let (ne nemůžu dát odpad, prostě nemůžu, nemůžu, nemůžu,........................................., nemůžu,............................., ne fakt nedám............................, nebudu jako ostatní, ............................................, ne opravdu to nejde,.................... i když si to sakra zaslouží!). (17.07.2008)

Pamätám sa, keď sa mi dostala do rúk kniha Winnetou 4, ktorú keď som (tak ako takmer všetky mayovky) prelúskal, tak som zhodnotil, že túto hovadinu si už mohol May odpustiť. Ale oproti tomuto nechutnému onanovaniu Pierra Bricea, a jeho pokusu napratať sa so svojimi 100 kilami naspäť do Winnetouovho kostýmu bola tá kniha úplný skvost. Vrelo neodporúčam. (01.08.2012)

Snad jediný film s Pierrem Bricem jako Vinnetou, který jsem viděl jednou a stačilo. Začíná to jako Vinnetou serial z osmdesátých let. Tj. Vinnetou v úboru podobnému tomu apačskému, kdy pomalhal Starému medvědu. Poté vezme do rukou oblek Vinnetoua toho z šedesátých let, s dírou po kulce v prsou, do toho klasická hudba z pera Martina Botchera. Pak se tu objeví nějací mormoni a obleky kovbojů a farmářů, které jsou spíš ty realistické ala Nesmiřitelní. Je tu malé dítě a jeho příběh, co mě vůbec neoslovil, jsou tu Adsinibojci a Tašunko-sapa, ale úplně jiný, než si ho člověk pamatuje z Vinnetoua 2, je tu opět československý padouch jako v Pokladu - tentokrát je to Juraj Kukura. Takže něco mezi původním realistickým seriálem a nostalgií na staré dobrodružné filmy. Jenže ta nostalgie se moc nedostavila. (13.07.2020)

2/10 - Půl hvězdičky dávám za moment, kdy se ve filmu opět objevil Pierre Brice a moje srdíčko zaplesalo radostí ("Neuvěřitelné! On žije!!!"). Druhou polovinu hvězdičky dávám za to, že jsem se dodíval do konce celého filmu. Resumé: první díly pod režisérskou taktovkou Haralda Reinla byly bezchybné či téměř bezchybné, další díly jiných režisérů byly o třídu až dvě níž, ale stále (až na výjimky) koukatelné, seriál z osmdesátých let byl o další třídu níž, ale dívali jsme se na to, protože nic jiného v televizi tenkrát nebylo, a tento film je ještě o další třídu níž. (29.07.2007)