La vida de los peces
The Life of Fish
Obsahy(1)
Co když to, co jsme kdysi s lehkým srdcem opustili, bylo to nejlepší, co nás kdy potkalo? Pohledný světoběžník Alejandro přijíždí po deseti letech domů do Chile a samozřejmě nemůže vynechat narozeninovou oslavu nejlepšího kamaráda. Na večírku potkává staré známé a zjišťuje, jak se za uplynulá léta změnili. Přátelé ho rádi vidí a zajímají se o jeho vzrušující život v Berlíně. Pod povrchem se však skrývají komplikovanější pocity: Alejandro si připomíná okolnosti tragédie, před kterou kdysi z Chile ujel, ale hlavně potkává dívku, kterou chce potkat nejméně ze všech. Jak dopadne jeho střet s vlastní minulostí?
Režisér Matías Bize vypráví vcelku jednoduchý příběh pomocí sofistikovaných filmařských postupů. Narozeninový večírek se odehrává v reálném čase a v omezeném prostoru jediného domu. Kamera domem proplouvá společně s hlavním hrdinou, jednotlivé sekvence mají různou atmosféru podle toho, ve které místnosti se Alejandro zrovna ocitne a na koho tam natrefí. K tomu citlivé herectví, minimum dialogů, rozhovory vedené jen očima, které vypovídají o smutných duších šťastných třicátníků. Prostému příběhu neustálého míjení dvou lidí, kteří jsou si (možná...) souzeni, se tak daří vzbudit silné divácké emoce. (Česká televize)
(viac)Recenzie (27)
Vcelku všední příběh páru, kde odejde ze vztahu muž a žena ho stále miluje. Největší hodnota snímku spočívá v závěrečné scéně rozhodování se, která je odehrána neverbálně pouze očima milenců. ()
Neuvěřitelně se vlekoucí, nudné, hlavní hrdinka se mi vůbec nelíbí, celé to někomu sedne, někomu ne, jako mně. 45%. ()
Jó, kdyby byly ryby v řiti, nebylo by třeba rybářů a takovýchhle filmů. ()
Bize nesklamal! Výborné - ide o niečo, čo sa ťažko popisuje a on to vie. ()
Velmi známé, blízké, nepříjemně osobní, s intenzivně hořkou dochutí, která člověka málem již dáví, stejně jako sžíravé neutuchající myšlenky spjaté s nenaplněnou životní láskou. Léta plynou, člověk bojuje, jde dál, přesto nepřichází ono vysvobození, nalezení ztracené víry, znovunastolení vnitřního klidu. Možná je lepší, nikdy nedostat některé odpovědi a jistým setkáním s minulostí se raději vyhýbat. Nemusí přinést totiž nic jiného, než další bolest a otázky. Těžko bych při setkání se svojí "Femme fatale" volil výstižnější slova, nežli ta, která vyslovila Beatriz u akvária, tady to byl opravdu těžký zásah do nezhojených ran. Přesto bych je ale zřejmě nevyslovil, prostě proto, že by nic nezměnila, jen by mohla ublížit dalším lidem. 80% a raději nikdy více. ()