Hudba hrát nepřestala

Music Never Stopped patří k těm filmům, ke kterým jsem ihned po zhlédnutí začal shánět hudební doprovod. Hudba je krásně propojena do tragického příběhu syna se ztrátou krátkodobé paměti (50x a stále poprvé v o trochu vážnějším podání) a otce, pro kterého se opětovné sbližování se synem stane vykoupením a cestou za sebepoznáním. J.K. Simmons mi nemusel nic dokazovat, patřil a stále patří mezi mé oblíbence, Julia Ormond i s viditelně přibývajícími léty neztratila nic ze své přitažlivosti a Lou Taylor Pucci mě nebývale překvapil. Nebýt Jany Eyrové, tak je Music Never Stopped zatím nejlepší film letoška. (29.11.2011)

Velmi příjemný film. Máte rádi hudbu a máte vzpomínky, navázané na konkrétní skladby? Jak jí zaslechnete, hned se vám vybaví, jakoby zavoněla dvacet let stará voňavka a vrátila vás do doby, kdy byla rozprášena do vzduchu poprvé? Pak je tohle film pro vás, a pokud je vám pětašedesát a ujížděli jste na éře The Greatfull Dead, mrskne vás to zpátky k jointu a batikovanému tričku :o) Pokud ovšem nesnášíte "staré páky" jako Buffalo Springfield, Bob Dylan, Cream - ani to nepouštějte. U mě palec safra nahoru. A J.K. Simmonse mám radši a radši! (12.02.2012)

"Člověk má v srdci místa, o nichž někdy nemá ani potuchy; teprve až se zaplní bolestí, dozví se o jejich existenci". Film protkávaný skvělými písničkami z minulého století plus dojemný příběh a s velmi dobře zahranou rolí otce v podání J.K.Simmonse. To vše je podtrženo závěrem, který mě zanechal uslzenou s kapesníkem v ruce. Jime, že ale umíš chytnout za srdce hned na první našlápnutí. (09.09.2014)

50x a stále poprvé je na rozdíl od tohoto filmu profláklej kousek, ale mají toho opravdu dost společného. Hlavně tedy samotnou myšlenku, kolem které se točí oba filmy. A i přesto, že je tento film daleko více vážný, dokázal mě po celých 105 minut zaujmout. Proměna vztahu nemocného syna s tátou, emoce, krásná hudba s tím spojená, to všechno z tohoto filmu dělá drama, které zaručeně nezapomenu. Je to jeden z řady těch amerických nezávislých dramat, který mě naprosto upřímně pohltil. Můžou za to určitě i samotní herci J. K. Simmons a Lou Taylor Pucci, kteří zahráli fakt skvěle a vztah táta - syn předvedli v té nejzajímavější a nejupřímnější podobě. (24.02.2013)

Je to zajímavě udělané, ale je tam rozpracováno příliš mnoho vztahů na to, aby se daly emocionálně uzavřít, takže to působí trochu prázdně. Nebo jsem jenom nerozluštil něco podstatného v anglické konverzaci. (Viděna EN verze bez titulků) *** Ve zkratce: Milovníkovi hudby ruplo v bedně, protože jako hudebník nebyl pro ostatní dost dobrej a nemohli by o něm natočit lehce nadprůměrnej film. Cecííília, Cecíííília, whééér ááár jůůů nau, Sicília ... (17.02.2013)