Hudba hrát nepřestala

Tých filmov zo stratou krátkodobej pamäti je už veľa, už sme tu mali romantickú komédiu v podaní 50x a stále poprvé potom sme tu mali melodrámu Dnes áno, zajtra nie, najlepšie z toho vychádza film Memento. Asi som divný ale vôbec sa mi tento film nepáčil, nudil som sa a to čo je najhoršie, že ani v tých scénkach kde sa malo hrať na city som nič necítil, kedže celá zápletka stojí na tom, že otec a syn sa pohádali, syn odišiel z domu a počas celých tých rokov nič o sebe nevedeli .... (04.01.2014)

Vynikající herecký výkon hlavní postavy - to musím skutečně vypíchnout na prvním místě. Výborný námět, upřímný příběh. Díky tomu zanechá svoji emociální stopu v paměti - pozitivní a zároveň mrazivou - to je asi na podobných filmech to, co je dělá jedinečné. Jednoznačně doporučuji společně se snímkem Čas probuzení. (11.06.2014)

Na téma ztráty krátkodobé paměti vznikla řada různorodých snímků (thriller Memento, romantika 50x a stále poprvé) a tento rozhodně patří k těm vydařenějším a velice mě překvapuje minimální distributorský zájem. "Hudba hrát nepřestala" je nečekaně kvalitní, inteligentní snímek, který sice rozehrává provařené téma sbližování otce a syna, ale díky úvodní zápletce rozehrává silný příběh, podpořený vynikajícími hereckými výkony a výbornou retro hudbou. (14.04.2013)

Velmi příjemný film. Máte rádi hudbu a máte vzpomínky, navázané na konkrétní skladby? Jak jí zaslechnete, hned se vám vybaví, jakoby zavoněla dvacet let stará voňavka a vrátila vás do doby, kdy byla rozprášena do vzduchu poprvé? Pak je tohle film pro vás, a pokud je vám pětašedesát a ujížděli jste na éře The Greatfull Dead, mrskne vás to zpátky k jointu a batikovanému tričku :o) Pokud ovšem nesnášíte "staré páky" jako Buffalo Springfield, Bob Dylan, Cream - ani to nepouštějte. U mě palec safra nahoru. A J.K. Simmonse mám radši a radši! (12.02.2012)

Music Never Stopped patří k těm filmům, ke kterým jsem ihned po zhlédnutí začal shánět hudební doprovod. Hudba je krásně propojena do tragického příběhu syna se ztrátou krátkodobé paměti (50x a stále poprvé v o trochu vážnějším podání) a otce, pro kterého se opětovné sbližování se synem stane vykoupením a cestou za sebepoznáním. J.K. Simmons mi nemusel nic dokazovat, patřil a stále patří mezi mé oblíbence, Julia Ormond i s viditelně přibývajícími léty neztratila nic ze své přitažlivosti a Lou Taylor Pucci mě nebývale překvapil. Nebýt Jany Eyrové, tak je Music Never Stopped zatím nejlepší film letoška. (29.11.2011)