Polisse

Když se někdo opravdu zajímá o filmy, čas od času se mu podaří v tom obrovském množství, známých, neznámých, dobrých i špatných filmů, objevit kousek, o kterém nic neví a který ho dokáže natolik strhnout, že to i jeho samotného překvapí. Řeč je teď samozřejmě o mně a o snímku "Polisse". Na první pohled se může zdát, že se bude jednat o sondu do těžkého života francouzských policistů, ale není to tak úplně pravda. Zklamaný bude ten, kdo bude očekávat styl brazilského "Tropa de Elite", protože zde se na přestřelky s gangy opravdu nehraje. Film se zaměřuje na globální a hodně syrové téma dětského zneužívání a to převážně ze strany samotných rodičů, či jiných blízkých, kteří si získávají dětskou důvěru. Většina scén je tedy spíše komorních a zaměřují se na jednotlivé výslechy podezřelých i jejich obětí a divák také pozoruje, jaký vliv má tato práce na psychiku samotných policistů. Film překvapuje a hlavně vtahuje diváka svou realističností, (což podtrhují neznámí herci i dokumentární kamera) která je patrná hlavně u již zmíněných výslechů, při kterých by se dala atmosféra krájet. Možná, kdyby "Polisse", ještě více přitlačil na pilu, (což by pro mnohé už bylo neúnosné) jednalo by se o nezapomenutelné drama, kterému bych neváhal dát plné hodnocení, ale i přesto se jedná o snímek, který můžu doporučit každému, který ve filmech nevidí jen zdroj zábavy ale i určitou hodnotu. Jedno z největších překvapení, které jsem za poslední dobu viděl. (10.11.2012)

TENTO FILM JE PODLE PRAVDIVÝCH PŘÍPADŮ Z BRIGÁDY OCHRANY NEZLETILÝCH.... /// Možná by víc sedělo napsat, že spíš DOKUMENTUJE ŽIVOT JEDNOTKY A JEJÍCH ČLENŮ… Policisté vykonávající zkurvenou práci versus slušní lidé, šahající dětem do rozkroku. Parta nervních profesionálů, zapálenejch pro věc, kolektiv socialistický práce, nebo – pro nestraníky – jedna velká rodina. Snaha o filmovou dokumentaristiku (vychladni vole, žádná roztřesená kamera!) k zaznamenání pitomejch dnů práce, ve který furt slyšíte nářek děcek i dospělejch, a která není pro slabší nátury. Celkem mě sere, že život policajtů dostává možná víc prostoru než případy (ne nejsu pedofil, ale právě v nich jsou ty emoce a dramata) a rozmělní všechny silný momenty na děsně ukecanou vztahovou nudu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám vztah. Podobá se lásce. Je mu 7 let a …. 2.) ,,Když spíme, nemáme hlad“ (jako že to nemusej inzerovat? Jenže voni musej spát furt!). 3.) Jsem na pracovišti s víc jak jednou ženskou. 4.) Thx za titule ,,Cloper“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (05.10.2012)

Zajímavý až polodokumentární náhled do oddělení dětské policie, která má za úkol chránit děti před pedofily a sexuálními predátory, což zde bývají i vlastní otcové, či děda. Trochu mi to připomínalo Patrolu, akorát ve Francii. Má to televiznější look, ale zase to přidává na autentičnosti a je tu detailně natočená každodenní práce policistů bez příkras a se všemi problémy. Výslechy dětí i pedofilů, hádky s kolegy či nahlédnutí do osobních životů policistů- tahle linka mě bavila nejméně. Herecky je to velmi dobře zahráno a dialogy jsou mrazivé a nepříjemné. Některé scény jsou super, některé pasáže mi přišly naopak trochu nudnější. Hodnocení se u mne při sledování převažovalo jak dvě strany váh, ale pak přišlo finále a bylo rozhodnuto. Závěrečná hádka v kanclu s kolegyněmi byl takový masakr, že z toho až mrazilo. To byl herecký koncert jak se patří. + výslech malého chlapečka, který nechtěl, aby tělocvikář, který jej osahával šel do vězení, jelikož ho měl rád. ÚLET! Finální záběr celou depku jen podtrhuje a je správně šokující. Dobrý film, kdo rád kriminálky či cokoliv s pedofily, tak by tomu měl dát šanci. 7/10. (15.04.2023)

Hodně upřímné povídání o tom, jak to ve Francii vůbec není jednoduché. Na to množství národností, etnik a náboženství se prostě najde celá řada lidí, kteří nejsou schopni přijmout ani nejzákladnější otázky života. A od toho tady je speciální jednotka, která se snaží takovým lidem pomáhat. No a vzhledem k tomu, že vše je dosti realistické a zároveň se zakládá na skutečnosti, je tenhle film o to větším zážitkem. V první půl hodině jsem třeba nevěřil nikomu ani dobrý den, ale po dvou hodinách jsem si k plno postavám udělal vcelku nadprůměrný vztah. O to víc mě závěr šokoval. (28.11.2014)

Máte práci, která s vámi nechodí domů a při zpětné inventuře dne se vám občas prožene hlavou maximálně myšlenka, jestli jste všude zhasli, zamkli? Tak v pařížském policejním oddělení péče o děti ji nemají, nenosí si ji do svých domovů v aktovce, ale pod kůží a její náplní je špína, špína a zase špína... a uklizeno nebude nikdy. Jak se s tím vyrovnat? Kde čerpat sílu pro každý nový den, který přinese jen další její nános, a co dělat, když ani domov nemá pevnou kotvu, protože osobní život není vůči pracovní frustraci imunní? Možná náhradní rodina složená z pracovního týmu - která rozumí rozčarování z každodenní bezmoci a nebo se dovede společně radovat z malého vítězství nad ní (krásná, spontánně působící scéna s tancem, kde je vysloveně cítit ten přetlak, který musí ven), aby se poté znovu nechala spoutat smutkem z nemožnosti změnit svět - se pro mnohé může stát jediným útočištěm... i tam jsou však jedinci s vyšší citovou zainteresovaností ohroženi více, než ostatní. Ani koncový pohled na zářijovou ulici plnou dětí zde není úlevný, vybízí k myšlence, kolik se na ní namátkou pohybuje dětí, stravovaných strachem z vlastních příbuzných... Spokojenost s realistickým zpracováním a hereckými výkony mírně kalila trochu zbytečně vygradovaná hysterie (ač výtečně zahraná), skóre však vyrovnala veselá scéna s chytrým mobilem, nesrovnala jsem se jen s podružnou epizodou okolo policejní fotografky, jejíž postava mě celou dobu neskutečně iritovala, holt každý není Clint Eastwood a měl by si uvědomit, že jeho místo je jen na jedné natáčecí straně, což není úplně špatná zpráva, někdo nemá co dělat na žádné z nich ;-) (01.10.2014)