Prometheus

S odstupem se Prometheus jeví jako další (s Konzultantem) z nedoceněných pozdních filmů Ridleyho Scotta, které se svojsky odmítají podřizovat diváckým požadavkům spojeným s (vysokorozpočtovou) hollywoodskou produkcí. Scott například zatvrzele znemožňuje publiku prožívat uspokojení ze splněného cíle. Jeho hrdinové jsou často naivní, trochu přihlouplí snílci, ne nepodobní samotným fanouškům alieního univerza, kteří jako správní geekové očekávají jasné, do kánonu zapadající odpovědi na předestřené, ve Vetřelcích nezodpovězené otázky - když už tedy jde o něco jako prequel. Jenže tato očekávání jsou nakonec brutálně smetena ze stolu, a to jak ve vztahu k fikčním postavám, tak ve vztahu k fanouškům. K tomu chci jenom dodat, že Prometheus přitom nepostrádá sofistikovaný černý smysl pro humor, když řadu důležitých postav nechá ironicky zabít tím, po čem samy toužily (spoilers ahoy). Zhulenec Fifield s tím druhým pseudovědcem zažívá jasný homoerotický pnutí (Janek je napomene, aby tam spolu v tunýlku moc nelaškovali) a pak to dostane vaginopenisem přímo do pusy. Podobně Vickersová, která si to rozdá s Janekem, nakonec zahyne pod obřím tmavým ptákem (Engineerova loď). Weyland, kterej chce nesmrtelnost, to v nejvtipnější scéně filmu schytá od utržený Davidovy hlavy (sám nesmrtelnej android a jeho vlastní výtvor). A tak dál. Abyste si tyhle subverzivní hrátky užili, je potřeba přijmout určitou iracionalitu scénáře, která je ale opodstatněná výše uvedeným, a navíc - sami nemůžete tušit, co je v takové situaci "pravděpodobné", protože jste se v ní nikdy neoctli a nevíte, jak byste reagovali (paradoxně zastánci tohoto přístupu zhusta Prometheovi vytýkají právě nelogičnost). (01.06.2012)

Když to vezmu kolem a kolem, vidím, že se toho tady ohledně Promethea už nakryndalo dost. Ale že mám potřebu taky k tomu něco nakryndat a čerstvě, hned po návratu z kina, tak jen v kostce: Tohle bylo, ty kráso, nejlepší čistokrevné sci-fi za poslední desítku let. Sci-fi, které si na nic nehraje (John Carter), nikde neopisuje (Avatar), nepřihazuje jiné žánry (všechny ostatní sci-fi/westerny/komedie/fantasy apod) a je inteligentní jako Vetřelec. Těším se na druhý díl. Neee, dělám si prdel! (08.06.2012)

Vizuálně dokonalý, ale příběhově prázdný. Prometheus je ve spoustě věcí nedořešen a probouzí nové otázky, namísto toho, aby je zodpovídal. Marketing očividně dost přestřelil, divákovo obrovské očekávání totiž nedokáže plně uspokojit. A je to fakt škoda, protože Scott si ten scénář prostě nepohlídal (ten se neliší od řady jiných sci-fi béček), takže výsledek filmu tím bolestivě trpí. Co je ale vážně super, tak průzkum a destrukce vesmírné lodi, výkon Fassbendera, zadek Theron a operace Rapace. P.S. Hodně práce mi dalo zjistit, koho si to pánové Pearce s Wilsonem vlastně zahráli. (65%) (07.06.2012)

Známý dealer vizuálního nádherna Ridley Scott nám přichystal další lajničku štěstí a já jako správnej filmoman jsem si jí jel šlehnout do nezjnámějšího filmáckého doupěte, do Imaxu. Musím říct, že aplikace se trošku protahovala a účinek nebyl nějak světobornej a zorničky v mých očích se moc nezvětšily. Ano jistě zejména látka zvaná atmosféra prostoupila do každé molekuly mého vyjímečeného těla, ale abych se dostal do extáze to se říct nedá. Bylo příliš mnoho "proč" a málo "protože", abych nezdržoval, tak za všechny dám jeden příklad Proč mu vlastně umělák stříknul do sklenky ten sajrat? Co se povedlo, byla postava Charlize Theron, teda ona vůbec celá Charlize Theron se hodně povedla a kdyby mě někdy chtěla uvařit, nebránil bych se, ale tady měla v sobě takový správný punc tajemství kolem své postavy a to se mě moc líbilo. Co se týče Noomi, tak si myslím že svůj part zvládla, byť teda sešívání břicha a následné figthování se šmejdem z vesmíru prostě dohramady nejde, ani kdybych se díval přes použitý ponožky Hanzelky a Zikmunda a je to škoda, protože to ze Scottovy čisté lajničky udělalo málo učinné filmotikum. Myslím si, že kdyby byla aplikace Promethea jinde než v Imaxu účinek by se ještě snížil. (15.06.2012)