Ohnivý kruh

Historický okamžik -- první velkofilm, který byl vykalkulován čistě pro to, aby vydělal balík na doprovodných prodejích figurek a modelů. (Jasně, to je tradicí už dlouho, a třeba Trasformeři jsou z podobného ranku, ale ti existovali před filmem.) Odpovídá tomu i styl pouštění teaserů a "bonusových wallpaperů" rok před filmem atd. /// Což o to, Guillermo del Toro se zhostil role utráceče pořádného rozpočtu velmi sebevědomě a film je opravdu nadupaný efekty, také je v něm podle mě asi první opravdu funkční 3D co jsem viděl. Nicméně, jakmile se začne řešit naprosto cokoli na rovině vztahové a postav vůbec, je to průšvih a velké utrpení. Jediná věrohodná role je Idrise Elby, ostatní hoši, kteří mají napsané role drsoňů, jsou k smíchu i pláči, o roli (ale uznávám, fešné) Rinko Kikuči nemluvě. Hřebíky do rakve jsou totálně vykalkulované povinné prvky z každého blockbusteru -- věrný pejsek, projev před akcí, obětování se jednoho z hrdinů doprovázené nechutným patosem, "vtipné" postavičky vědců, přepísklé polocameo Rona Perlmana. /// Ohromné machrovací a stupidní divadýlko pro ještě mnohem mladší publikum než Transformers. Malé dítě ve mně jásalo, ale bylo to trošku málo. Btw. viděl jsem mnoho desítek kaiju filmů a mám tento žánr velmi rád (naopak nemám rád žánr mecha). Zjevně jsem tím ovlivněn a dávám proto absurdně vysoké hodnocení. Dedikace Harryhausenovi a Hondovi na konci potěšila. (10.07.2013)

Pokud spadáte mezi cílovku (nebo máte dostatečný přehled), můžete PACIFIC RIM - ÚTOK NA ZEMI sledovat jako vysokorozpočtovou hranou podobu mecha a kaidžu eiga subžánru, zaštítěnou vážně se neberoucí variací na vojenská (melo)dramata. Musíte ale přistoupit na to, že postavy nejsou ničím víc než pouhými archetypy, které sice procházejí vývojem, ale ten není nijak psychologicky komplexní a je snadno předvídatelný. Podstatné jsou totiž mecha (obří stroje, které jsou ovládány zevnitř lidmi, jež musí být kompatibilní) a kaidžu (příšery upomínající na japonskou tradici, kterou v kinematografii popularizoval Ishirō Honda, ale čerpající i z poetiky klasických amerických monster filmů, na nichž se podílel Ray Harryhausen)._____ Myšlenkové a emocionální propojení mezi vojáky ovládajícími mecha je chytrou zkratkou, jak představit protagonisty, a zároveň vede k většímu napojení na hrdiny z divákovy strany, protože vzpomínky, vztahy a rozpoložení postav ovlivňuje cíl (zničení mimozemských parchantů). Způsob snímání akce v tzv. americkém plánu (od kolen nahoru) a kompozičně i umělecky nasvícené scény (různá barva umožňuje odlišit mechy a zároveň na sebe strhává pozornost) obří stroje i přišery dělají větší a atrakce s nimi jsou o to opojnější._____ Tato přímočarost bezchybně šlape první tři čtvrtiny, které mají jasný cíl (likvidace kaidžu před zavřením mecha programu) a které staví na paralelním vývoji dvou traumatizovaných postav. Spolu s prequel komiksem funguje film jako jeden celek, vyprávěný napříč dvěma různými médii, s nedůsledností v dávkování informací (čtenáři vědí, jak se to má mezi Mako a afroamerickým velitelem, není třeba zpomalovat vývoj kvůli oddálení odhalení). V poslední čtvrtině se ale řekne, že vše je jinak, k čemuž se použije odhalení z k dosavadnímu dění paralelně rozvíjené linie výzkumu - vyšetřování vědce. Ze snímku s dvěma protagonisty se stane "ansámblovka". A z významově prosté podívané dílo o nutnosti spolupráce mezi národy a rasami, které přejde od mecha a kaidžu eiga subžánru, jakožto hlavních inspiračních zdrojů, k (potenciální spoiler) americké filmové a literární tradici sci-fi s dinosaury a cestováním za pomocí červí díry (konec potenciálního spoileru)._____ Kdo dává přednost klasicky odvyprávěným snímkům, bude mít nejspíš problém s popsaným přeuspořádáním, ale bude rád za uzavření všech vypravěčských linií, zužitkování volných motivů a za významový přesah připravovaný během hodiny a půl změnami ohnisek mezi několika vedlejšími "figurkami". Kdo ale rád vyprávění napříč několika médii, bude poslední půlhodinu považovat za poněkud zbytečnou potřebu dostávat konvenčním požadavkům kladeným na blockbusterovou produkci._____ Více k neprávem podceňovanému snímku v recenzi Blu-ray vydání, které po obrazové a zvukové stránce představuje demo materiál a po bonusové zaujme svou profanouškovskou rétorikou, jíž jsou uzpůsobeny i všechny features. (23.12.2013)

Exploze hollywoodských efektů a triků. 3D provedení bylo slabší, to už ukázka ze Šmoulů 2 měla více 3D grafiky. Taky mne naštvalo, že film byl děckám přístupný, takže žádná krev. Na druhou stranu, byl díky děckám, film s dabingem, což se v kině často nevidí. Ale.... a co je důležité, já se bavil. Požral jsem popcorn, vypil colu, sežral gumídky a těch 132 minut jsem ani nezaregistroval. (23.07.2013)

Monstr scény jsou samozřejmě úderné, i když jsem se v těch CG záplavách létajícího plechu a ještěrčích vnitřností místy trochu ztrácel - tím spíš, že k nim obvykle docházelo za tmy a vydatného deště/pod mořskou hladinou. Podobně jako u malinko vtipnějších Transformerů mi tady však nebývale lezli na nervy snad všichni lidští gerojové, přičemž ten hlavní (Charlie Hunnam) byl z kategorie nestravitelných. Ani charisma Idrise Elby, které mě spolehlivě válcovalo v Lutherovi a The Wire, se tady moc nedostavilo. V konečném důsledku vás tak střídavě bije do očí triková technologie a do uší dialogy postav, jejichž plasticitu byste graficky znázornili úsečkou. Je vhodné poznamenat, že se jedná o druhý hollywoodský scénář pera mistra Travise Beachama, přičemž tím předchozím byl svým způsobem jedinečný Souboj Titánů - od teď si budu na jeho jméno dávat setsakramentský pozor. 40% (29.05.2014)

Je to mnohem méně velkolepé než Avengers, nebo Man of Steel což je docela paradox, protože by to měl být scénáristicky mnohem "větší film". A i méně funkční. Bitky jsou slušné, vizuální efekty dobré a dokonce i 3D funguje. Charaktery jsou ale hůře načrtnuté a s nikým se divákovi nedaří tak úplne ztotožnit. Vrcholí to ikonickým Perlmanem, který je zde vyloženě jenom na okrasu a celkově jsem měl pocit, že je to spíše letní blockbuster, než technicky přelomová, či jakkoliv jinak inovativní věc. Necítil jsem chuť něco říct, necítíl jsem velké ambice, ani velkolepou "husinovou" hudbu. Pobavit, jít dál. Úderné to je a napínavé rovněž. Navíc si tvůrci doslova pohráli s Jaegery a vytřískali z nich co se dalo. (18.07.2013)