Atlas mrakov

Podobně éterické a s myšlenkovým přesahem jako například Fontána, či Tree of Life, avšak daleko méně povrchní. Zatímco v předešlých snímcích se režiséři až příliš nechávají ukájet svojí vlastní režijní precizností a křičí do světa "hele koukej jak jsem dobrej", tak bratři Wachowští jsou v rámci jak vizuální estetiky, tak dějové koncepce daleko střídmější a účelovější - tedy více pro diváka. Celek tak působí mnohem uchopitelěji, srozumitelněji a ve finále přehledněji. Vše dává smysl, vše krásně zapadá. Film o lásce. Na první pohled složitý, komplikovaný, osobitý, ve finále jednoduchý, dávající na odiv nejjednoduší prozaickou myšlenku. Scéna z Neo Soulu je vizuálně neuvěřitelně vizionářská. Jeden z vrcholů roku a v rámci "neo-art-filozofického" subžánru nejvyzrálejší příspěvek vůbec. (24.11.2012)

Zazitok maximalny. 1) Presvedciva dramaturgia a prechod z literarneho na audiovizualne dielo - Tykwer a Wachovvski dokazali z predlohy vybrat v drvivej vacsine u kazdeho pribehu to esencialne a ich zasahy z hladiska doplnkov/zmien voci predlohe su funkcne, invencne a nosnu temu zvyraznujuce. 2) Vzajomne prelinanie a jednotlive radenie sekvencii su ukazkovym prikladom synergie. V strihu zalozenom na spolocnych vyznamoch, motivoch, hereckom obsadeni dvoch spojovacich scen ako i vyvoja dialogu v scene x ako determinujucej radenie sceny x+1 nie su tvorcovia zdaleka prvi (namatkovo aj Leone, tiez nie ako prvy, vo Vtedy v Amerike postupoval podobne), ovsem z hladom aj na sposob predkladania a prepojenia pribehov zasli v kvantite a vyslednej ucinnej intenzite zatial najdalej. Odmenou mi bola epicka freska znejuca ako podmanivy sextet a zaroven i agonicky vykrik ludskej rasy uvedomujucej si tu sialenu horsku drahu s tragickym koncom, ktoru sami vytvorili, dobrovolne do nej nastupili, ale ju zatial nevedia zastavit. Snad sa to raz podari... . (16.11.2012)

Pro čtenáře knihy pouhé osekání předlohy s přídavkem obrazu místo vlastní fantazie a hudby, místo vlastních myšlenek a tlukotu srdce. Avšak obojí dává kráse příběhu nový rozměr. Od sledování právníka Ewinga, na plavbě po Pacifiku, až po Sonmi 451, ve futuristickém Neo Soulu, je snímek audio-vizuální orgií, která zhmotňuje a zjednodušuje (vlastně ne, spíše zpřehledňuje) knižní předlohu do formy stravitelné pro diváka, jenž se nesmí zaleknout prvních minut a jednotlivých příběhů. Tři hodiny byly možná trochu moc, ale tahle výprava napříč časem, osudem a láskou, kde vše je propojena má svou sílu a možná na podruhé sáhnu po nejvyšším hodnocení. Do té doby ani se znalostí knihy nechci řešit, co tam není (Ayrsova dcera,...), co tam přebývá (akce?) a jen si užiji tuhle plavbu s fantastickými herci (Jim Broadbent zachraňuje nejslabší linii velmi suverénně). PS: Sextet je nádherný. True Truth. (25.11.2012)

Toto je taká obrovská WTF absurdná záležitosť, že nemôžem dať menej ako 4*. Teda, mohol by som. Ale nemôžem. Prečo? Lebo som sa bavil. Čím? Všetkým. Je prítomného tak veľa kurióznych nápadov, že som sa nestíhal nudiť. Atlas mrakov som videl zatiaľ len raz a hoci som z neho pochopil maximálne 60%, relatívne dosť sa mi páčil a to pre jeho rôznorodosť. Ak by každý príbeh dostal celovečerný film, asi by to bola nuda, ale na malom priestore občasné klišé a zjednodušenosť neprekážajú. Áno, film je na jednej strane do značnej miery nepochopiteľný, avšak na druhej sú scenáre plné klišé a predvídateľnosti. Samotné zápletky sú, keď sa to tak vezme, veľmi jednoduché. Najviac sa mi páčila poviedka a Hugom Weavingom ako čertom žijúcim v džungli. Atlas mrakov mi pripomínal podstatne lacnejšie Krvavé husle z roku 1998: tiež ambiciózne, odohrávajúce sa v rôznych časoch, s množstvom až samoúčelne hviezdne obsadených postavičiek. (25.12.2016)

Námět i příběh jsou samy o sobě pozoruhodné. Scénář, režie, herci snesou obdobnou charakteristiku. Snaha zachytit podmíněnost toho, co se děje, a dohlédnout za hranice našich prognostických horizontů je navíc i zdravě propedeutická. Uznání zaslouží i zdrženlivý optimismus, který spojuje všech šest epizod. Ale divácky nejvíc mě zaujal střih, který virtuózně propojuje každou z epizod (potenciálních filmových povídek) do jednoho organického celku. Ukazuje se také, že má-li tvůrce co říci, dokáže skutečný filmový fanoušek-fajšmekr zareagovat. A to potěší ještě víc. (08.07.2017)