Obsahy(1)
Třetím filmem potvrzuje komik a režisér Hitoshi Matsumoto svou čelní pozici mezi soudobými japonskými tvůrci, kterou si získal osobitým pojetím žánru monster filmů v debutu Dai-nipponjin a grandiózní hříčkou Symbol. Ačkoli tentokrát sám nestanul před kamerou, snímek nezapře jeho rukopis vyznačující se bizarními inscenačními nápady a skvěle načasovanými přechody mezi kamennou tváří a absurdním gagem. Vyprávění o bývalém samurajovi, který musí během třiceti dnů rozesmát zapšklého synka místního knížete, dává nespočet příležitostí, aby se předvedl uhrančivý slapstickový talent neherce Takaakiho Nomiho, který se jinak živí jako barman. (Filmasia)
(viac)Recenzie (4)
Škoda toho konce. Jinak skvělá zábava. ()
Po nevázaně originálním hlavolamu "Symbol" se Macumoto vrátil k podvracení žánrových schémat. Poté, co se v debutu "Big Man Japan" chopil kaidžú filmů (snímky s obřími monstry), potažmo tokusacu filmů (snímky se speciálními efekty a super hrdiny) se nyní pustil do dalšího ikonického žánru japonské kinematografie, samurajských filmů. Ačkoli úvodní sekvence s hrdinou na útěku skvostně zesměšňuje sérii "Lone Wolf and Cub", poté se režisér drží spíše tradičních samurajských dramat. Centrem vyprávění je harakiri, jehož mechaničnost a obřadnost režisér podvrací tím, že do striktně rigidního prostředí spojeného s rituálem umísťuje zcela praštěné a trapné komické výstupy. Hrdina odsouzený k vykonání harakiri totiž tentokrát má možnost si zachránit život tím, že během třiceti dní rozesměje zasmušilého syna knížete. Právě mechanická struktura v kombinaci s hloupostmi vytváří skvělou komedii, ale o to víc zarazí finále snímku, kde se tvůrce nečekaně přiklonil k melodramatické linii a navzdory předchozím absurditám zachoval svému samurajovi tradiční důstojnost. Ve výsledku tak film lze chápat i jako pojednání o životě komiků, kteří sice rozesmívají lidi svými výstupy, ale současně to mohou být vážní a hrdí lidé s velmi tradičním hodnotovým žebříčkem. ()
Povedená "cirkusácká" taškařice jdoucí chvílemi docela hluboko, ale ve výsledku se u titulků smějete a říkáte si, v jakym baru ho to jenom vyhmátli :-)) ()
Pocta lidové japonské komedii, osobní výpověď Macumota coby klauna za režisérskou klapkou. Kdyby Šíleně smutná princezna četla Hagakure, dopadlo by to možná takhle. ()