Gosick

Pozrime sa najprv na jednotlivé zaujímavé postavy. Čierny smrtonoš Japonec v podstate submisívny chlapík, ale keď ide do tuhého bojovník. Kujou trpí rodinnou menejcennosťou, lebo je tretí syn vojaka. Ďalšia postava je cukríky požierajúca milá, živá bábika, ktorá aj býva v domčeku pre bábiky, krásne sa oblieka a má krásne dlhé vlasy. Nakoniec spomeniem inšpektora s veľa gelom vo vlasoch čo má vlasy do vrtuľky. Zlo tiež nikdy nespí a má skoro stále navrch. Pre mňa všetky postavy boli dostatočne zaujímavé a ich rôzne vlastnosti pomáhali príbehu, aby lepšie rástol a skvalitnili ho. Postavy v príbehu reagujú logicky a správajú sa od začiatku až ku koncu rovnako. Gosick a jeho temné strašidelné príbehy. Príbehy sú ale po vyriešení oveľa menej strašidelné. Kúsky záhad postupne do seba zapadajú ako črepiny z rozbitej vázy. Prvé diely nedosahujú takú kvalitu ako ku koncu gradujúce anime. V prvých dieloch sa postavy dokonca chovajú tak, ako keby mali medzi sebou už vybudované kvalitné priateľské či milostné vzťahy čo pokladám za miernu chybu. Príbeh stále viac graduje a stále viac sa týka hlavných hrdinov. Záhady sú v podstate len prípravou pre hlavnú záhadu okolo Victorique. Nemôžem nespomenúť, že už len to ako hovorili jej meno Victorique sa mi páčilo (to je taká drobnosť). V pozadí sú aj politické záležitosti tohoto malého štátu. Nikdy vlastne nevieme ako a čo stane vo svete, môžeme len hádať to nám vlastne Gosick pekne vysvetľuje. Mám rád premyslené veci a Gosick sa o to kvalitne pokúsil. Vyzdvihnem ešte pekný melodický ending. Vyzdvihnutie Gosicku číslo dva je veľmi pekný až krásny koniec (nepovedal som, že či šťastný, alebo nie). Začalo to nevinne a vygradovalo v niečo čo stojí za to. (Hodnotenie 4,5) (15.03.2015)

Gosick má jeden veliký klad, jež je ale také jeho největším záporem. A tím je gradace příběhu, který se rozjíždí v pomalých kolejích epizodických detektivních případů, které na sebe začnou až v druhé polovině postupně navazovat, nabírat na hloubce a zajímavosti, na čemž se také nemalou měrou podílí mnoho nových a pro hlavní linku důležitých postav. Zkráceně řečeno, zhruba 12 dílů má divák pocit, že nesleduje nic jiného, než průměrnou detektivku v hezkém grafickém kabátku a sympatickými postavami, ale skutečné trumfy seriál vytahuje až v pozdější fázi, což rozhodně nemusí každý skousnout. Těm trpělivějším se ale Gosick odvděčí skvělou druhou polovinou a zakončením, jež se u mne osobně vyšplhalo mezi samotnou špičku současné seriálové tvorby. (11.07.2011)

Slušné anime, které se svým způsobem snaží adaptovat klasické detektivní příběhy z 19. století, ovšem je zasazené do úvodu toho dvacátého. Trochu mě překvapilo, že případy nebyly roztáhnuté na trochu delší plochu - více epizod - protože úplně první scéna prvního dílu působila jako něco, co bude zásadní pro celý děj a nakonec to tak vůbec nebylo. Nicméně větší problém se objevil brzy poté - jakkoliv opravdu Gosick měl chuť adaptovat západní viktoriánsky zasazenou detektivku, chybělo mu to nejdůležitější - dobře vypointované a vymyšlené zločiny. Nutno říct, že jak se anime definitivně v druhé polovině přesune k řešení původu, osudu a spiknutí ve vládnoucí elitě, které se celé točí kolem hlavní roztomilé Victoriquy, zlepší se i úroveň celého děje a člověk si uvědomí, že toho spolu souvisí víc než se na první pohled zdálo. Třeba případ s alchymistou byl určitě nejen svým schválně mysticky pojatým způsobem vyprávění, ale i celkovým průběhem docela příjemný. Japonci se vedle svého zajímavě pojatého pokusu o Sherlocka Holmese nebojí ani přidávat různé folklórní a kulturní prvky do jejich Evropy, které očím Evropana musí nutně připadat docela zábavně až zcela nesmyslně, ale to už člověk tak nějak čeká. Každopádně hlavní síla anime je v postavách, které mají znovu (jak to v anime bývá častěji než by bylo zdrávo) jakýsi silný faktor sympatičnosti a díky ním pak člověk dokáže skoro i přehlídnout jakékoliv nedostatky. Nejsem nicméně žádný anime fanoušek a přesto mi bylo jasné, že to jsou vlastně jenom úplně klasické archetypy - ale to už záleží na každém člověku, jestli potřebuje nutně charaktery originální (resp. s vývojem) či nikoliv. Tady mi to nějak extra nevadilo. A tak vztah dominantní a násilnické Victoriquy (což mi připomenulo nejvtipnější momenty anime, kdy Kujo neustále opakuje její jméno a občas přidává různá podivná adjektiva) a titulního Smrťáka Kuja, do toho vtírající se má rozhodně nejoblíbenější Avril a pak ještě neschopného detektiva s vlasy, které mohou konkurovat Meridě (ovšem po jiné stránce než byste čekali), jejich dramatičtější i vtipnější interakce a odhalování tajemství minulosti mi bohatě stačí k tomu, abych dal slabší 4. Ono by to bylo objektivně opravdu spíše na třech, ale tohle je zase první anime seriál, co jsem viděl po dlouhé době, a navíc to mělo opravdu nádherně vypjatý závěr. Asi tak. (20.08.2015)

To je zase nesourodá směska. Vezmu jako SonGokussj, ale stručněji. Kazuya Kujo = Watson, Grevil de Blois = Lestrade, Victoria be Blois = Holmes. Bohužel má kolega pravdu v tom, že podoba je jen přibližná a zásadní rozdíl spočívá ve snížení věku i inteligenčního kvocientu oproti originálům. Seriál se ke svým vzorům hlásí - přijde mi, že spíše výsměšně k diváku než hrdě. Victoriina dýmka neříká, že jde o neřestnou dívku, která už v deseti letech kouří jak fabrika, označuje její geniální detektývnost. Ani Grevilův účes nám nic neříká o příslušnosti k Leningrad Cowboys, odráží jeho sebestřednou nablblost. Victoria se nudí, protože se nudil Holmes, Victoria dělá leckteré věci, protože je dělal Holmes. Víte, ona se výstřednost od geniálního detektiva čeká... Celý seriál se odehrává v době blízké té Holmesově, která je poněkud anachronicky stylizována do retroviktoriánského looku. Crystal Palace nad knihovnou, secesní skla a "Muchovy" plakáty v openingu, všechno se to nějak atraktivně motá kolem lámání staletí. Ale co se to vlastně děje v té fiktivní zemi na pomezí Francie a Itálie? Řeší se detektivní případy. Mno, řeší. Někdy máte pocit, že dedukce byla ukradena. Jindy si říkáte: "Proč se tváří, jaký je ta Viktorka génius, dyť já na to přišel taky." Nechybí myšlenky: "Podezřelé, tisíce vysvětlení se nabízí a ona vybrala to správné. To se dedukuje, když scénárista ví, jak to bylo!" A konečně se vám stane, že budete řvát: "Parchanti, tohle jste neřekli, neukázali a ona to věděla. Pátera Knoxe na vás!" A to by se v detektývkách, které sázejí na sílu dedukce, Poirotovskou šedou kůru mozkovou, stávat nemělo. Viděny díly 1-7. Slabé ***. (23.02.2011)

Seriál začína z ľahka, zápletka jednotlivých epizód je niekde na úrovni troch pátračov, upúta skôr pekná grafika a zaujímavé postavy. Postupne sa to však vyvinie cez Hercula Poirota a keď sa tu už krásne črtá aj misia celej série - čo sa týka kvality, je to poctivý Sherlock Holmes... Koniec po všetkých stránkach vydarený, páčil sa mi aj opening a ending prvej polovice, slabšie 4* (27.08.2011)