Zrcadlení Evalda Schorma

Portrét filmaře, divadelníka a laskavého člověka. Evald Schorm, filmový a divadelní režisér, tvůrce, který ovlivnil nejméně dvě generace svých spolupracovníků. V roce 1992, tři roky po jeho smrti, na jeho charisma vzpomínají jeho kolegové režiséři Jan Špáta (zároveň jeho kameraman) a Jan Kačer (zároveň herec v Schormových filmech tzv. nové vlny), autor hudby J. Klusák, herci Ypsilonky či Činoherního studia v Ústí n. Labem, kam byl Schorm vyobcován po roce 1968 (Z. Dušek, M. Durnová, J. Schmid, L. Mrkvička, K. Heřmánek, P. Zedníček) a s nimiž pak prožil další tvůrčí éru v pražském Divadle Na zábradlí.
Postihnout jeho osobnost a to, jakým způsobem vedl režii svých dokumentů, hraných filmů či divadelních režií není snadné. Hlavní rys ale ze všech výpovědí vyplynul – Schorm měl rád lidi, dával všem, kolegům a hercům pocit, že jsou důležití, že oni sami dílo vytvářejí a že to dělají dobře. Nikdy nepředehrával, nediktoval, ale navozoval asociace, obrazy, inspirace jiným druhem umění, vtipem... Jeho tvůrčí osobnost je zachycena ve filmech a televizních záznamech, které zůstávají. (Česká televize)