Orol Eddie

"Mě vykopli z každého týmu dřív, než jsem mohl něco dokázat." Příběhy odvážného omítkáře Eddieho Edwardse i exotického čtyřbobu Jamajky jsem sledoval v přímém přenosu a jsem hrozně rád, že byly přeneseny na filmové plátno. OH v Calgary byly totiž posledními, při kterých nebylo důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Na ty další už Eddieho nepustili a já si myslím, že baron Pierre de Coubertin by celý ten slavný Olympijský výbor měl chodit po nocích strašit. Eddieho touha po olympiádě je totiž rozhodně inspirativnější než trapné klipové výzvy k tomu, aby se děti hýbaly. Ale zpět k filmu, ve kterém mě pobavily Eddieho pády, první ustátý skok na sedmdesátce i fantasticky přející maminka. Nejlepší však byl sebevražedný hod kladivem, který by v atletice Eddiemu možná přinesl stejnou slávu jako jeho divoké doskoky těsně pod olympijský emblém. Jen ty skoky Véčkem a zpřeházené startovní listiny se nepodařilo vychytat, ale skutečný Eddie zachrání i tohle - https://www.youtube.com/watch?v=A7MmJIy0bjo. (07.07.2016)

Trpěl jsem celý film při pohledu na křečovitý obličej s výrazem "trpím životem, ale nevzdávám to." Ten člověk neměl talent na nic, vsadím boty, že i špatně dýchal a měl jaterní poruchu s dozvukem samovolných potratů. Film natočený jak reklama na emerické žvejkačky. Nevzdal to. Dvě hvězdičky za nevzdávání. V mém povolání je nezdávání alfa a omega a lidi dnes nechápou, co to je vydržet a nevzdat to. To ještě ocenit umím. (16.10.2016)

Přestože se to s realitou ne úplně shoduje (reprezentoval například Velkou Británii už na Turné čtyř můstků 1986/87), je to velmi sympatický a pohodový film/příběh, který mi sedl do nálady. Mimochodem, sekundový záběr ze zahajovacího ceremoniálu OH v Calgary ukazuje square dance - tanec, který dělám a který jsem tehdy v roce 1988 viděl v televizi vůbec poprvé. (28.05.2017)

V jedné diskusi na téma účasti podobných osob jako Eddie na profesionálních sportovních akcích (ano, já vím, že Olympiáda je "pro amatéry", ale realita je o něčem jiném) jsem se vyjádřil značně záporně a tento názor jsem nezměnil ani po tomto filmu. Já vím, plnění si snů a podobně, to je vděčné téma, jenže to obvykle něco stojí a nemělo by to jít na něčí úkor. Jako prakticky ukradnout rodině auto a peníze, abych si mohl plnit sny, ještě s moc měkkou maminkou za zády, to nějak není pro mě. Zvláště mě to pobavilo, když se pak Eddie bavil s Pearym o nalezení bankovky. Tátovi sebere úspory, ale deset liber by vrátil. Asi jsem na podobné věci moc zodpovědný. Druhá věc pak je, že místo někoho takového by se mohl a měl kvalifikovat na sportovní akci aspoň jeden kvalitní sportovec navíc. Čímž neříkám, že se na film nekouká příjemně a že jsem se občas i nezasmál, ale nesměl jsem moc přemýšlet o obsahu. (10.12.2017)

Takový ten vděčný film co sice spadá do lehký látky až humorný hlouposti, ale umí tak hezky povznést náladu a chytnout, že ho třeba užijete víc než 90% toho na co díváte. Egerton zvládl neústupnýho hňupa přesvědčivě a charismaticky, těší i Jackman a několik vedlejších postav, má to jiskru když je potřeba a silnýho ducha stejně jako hlavní hrdina - díky za každýho takovýho blázna. Rozesměje, dojme, inspiruje, kroutí hlavou. (18.12.2016)