Polski film

Výkvět českého shitcomového/reklamového herectví se opět předvedl v plné parádě. Jak vidno, na to stát se trapným vysloužilým hereckým buranem či nechutným zarostlým kentusákem se opravdu dá studovat! A těch sprostých slůvek tam, no heh, to zas byla bžunda... něco tak zábavného jsem naposled viděl, když jsem si tuhle večer omylem pustil TV a dávali "legendární" Comeback. 1* za Brno (ale chudák Brno...) (22.04.2013)

Bylo to vážně vtipný nebo to mělo být vtipný? Velice se omlouvám, že tento styl nějak nejsem schopná ocenit. Jediné, co bych tak mohla ocenit, je totální zmatení, které jsem na konci filmu dostala. Vůbec nevím, zda teda hráli sebe nebo hráli někoho jiného, zda to měla být komedie nebo drama, jestli šlo tedy o film ve filmu nebo jestli to vůbec dávalo smysl či šlo jen o snůšku nahodilých obrazů, které mohly někomu, když mu bylo dvacet, přijít jakože cool. Cool mi to nepřišlo, vtipné taky ne a o té inteligenci lehce pochybuji. Vtipnej byl akorát Honza Budař, kterému tímto děkuji, kvůli němu jsem ochotná to neposlat do jámy odpadové. (25.05.2013)

V závěrečných titulcích jedna postava prohlásila, že snímek nemá ani český humor, ani polský humor a že se bojí, aby vůbec někomu připadal směšný. Ať se snímek snaží sebevíc, přece jen ta ironizující složka, která má za cíl utahovat si z filmu samotného, z herců a snad i z herectví, kulhá na obě nohy. Prvky mokumentu, reflexe, asi čtyřicetkrát slovo ču*ák, neskutečně protahovaná délka. Chlapci se nudili a rozhodli se experimentovat - namixovali fikci s ... vlastními jmény? Pousmání na několika místech, odkaz na Mirku Spáčilovou, opakování Zelenkova příjmení, v závěru sklouznutí k Blair Witch filmovému stylu i příběhu (proč?) - postava Marka kupodivu funguje a pro mě vlastně zachraňuje celý snímek, bohužel většina scén je až příliš umělá a neopodstatněná. Slepenec "reálných" a "hraných" promluv a civilních i fiktivních vstupů nefunguje tak, jak asi fungoval v mysli režiséra a představitelů. Nekonzistentní patvar tak nakonec utone ve snaze dobrat se (ne)smyslného (= jakéhokoliv) konce. Ale když si vzpomenu na krysu v úvodu a na úplný závěr, snaha byla. Vlastně to není horší než jakýkoliv mokument, který jsem byla "nucena" zhlédnout. (05.07.2012)

Jamáci, damáci, famáci, poláci...všechno to jsou čuráci! Ironie, nadsázka, humor, mystifikace, sebereflexe...pořádně hutný koktejl nápadů v jednom experimentu s hereckým ansámblem Komediografu. O kterém českém filmu lze říct, že má v sobě tvůrčí a stylistické postupy Charlieho Kaufmana, Petra Zelenky a Davida Lynche? Od Karamazových nejinteligetnější domácí počin. [Přesná stopáž: 109 min] (23.02.2013)

Ono je strašně vyčerpávající a otravný, když vám hraný film pořád dokola stereotypními zcizováky opakuje, že je jen hraný film. Nejde totiž o žádný experimentální/subverzivní princip, nýbrž o princip zcela stupidní, který diváka připravuje o to, co je na hraném filmu nejkouzelnější. Což zákonitě vede k resignaci a následnému otrávení nudou - pokud tedy nejste nenároční diváci, kteří se spokojí s přiblbou exhibicí herců, kteří si dělají srandu "sami ze sebe". A největší zklamání Polskiego filmu tkví vlastně v jeho srabáctví: V tom, jak se bojí fikční realitu narušit nějakým opravdovým zcizujícím efektem a namísto toho na sebe jenom vrství další roviny filmů o filmu (respektive jsou jen tři a je složité se v nich zorientovat jen díky jejich nedotaženosti). Všechno je dopředu napsaný a ten odvážný krok do dokumentární reality - který by popřel to trapné hraní si na hru a možná doopravdy něco sdělil - není nikdy učiněn. (A tak mi na filmu nejvtipnější vlastně přijde, že Krakow vypadá ve filmu doopravdy jako Brno a že Matonoha vážně vůbec neumí hrát.) (19.07.2012)