Polski film

Asi není hezké kritizovat film, na kterém podle závěrečných titulků pracovalo několik vašich známých. A asi není ani hezké kritizovat film, ve kterém jste se možná mihli na plátně sami, protože natáčení některých scén v Karlových Varech (tisková konference, módní přehlídka Johna Malkoviche) jste byli přítomni. Nicméně ani tyto okolnosti bohužel nic nemohou změnit na tom, že mě tento film zdaleka nebavil tolik jako tématicky stejně orientovaný Rok ďábla a že jsem si i přes několik vtipných scén posledních třicet minut přála, aby Matonoha a spol. ten svůj film už konečně dotočili. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (04.07.2012)

Tak v Brně už zase objevili Mimesis? Gratuluju. Nebo to byl Krakow? Jsem z toho Havlát. PS. Napřed jsem chtěl dát jednu hvězdičku za to, jak mě to nudilo, ale nakonec jsem si matně vzpomněl, že to bylo docela hezky natočený. A že fór s negrama byl pěknej a nekorektní. A že ta Polka byla hodně hledatelná. (18.07.2012)

Osobitý snímek (troufám si říct) jedněch z nejlepších českých herců, které spojuje JAMU, Brno, podobně absurdní životní situace a schopnost vystihnout jejich vtipné momenty, sepsat kvalitní hlášky nebo propojit své životy s originálním filmovým příběhem... Tleskám tomu nadšení, které herce nepřechází ani po tolika letech i snaze vytvořit na české filmové scéně něco nového - takový skok do prázdna a velký risk, jak dopadne přistání mezi diváky. Myslím, že dopad byl nakonec vynikající...jen bych zkrátila délku letu - v posledních dvaceti minutách se herci přece jenom do svých vlastních nápadů lehce zamotávají. Ale bavit se divák bude po celou dobu. A na konci zmiňovaný přesah se při zapojení všech mozkových závitů taky najít dá. A chci tu Liškovu navigaci! (03.08.2012)

V první řadě to nevnímám jako mnohovrstevnatý film - je tu jedna vrstva, jen je záměrně rozestíraná. To nemyslím ani trochu jako výtku, jen se nekoná žádné přeskakování z vrstvy do vrstvy jako v Inception, přitom reakce vyvolávají takové očekávání. Jinak je to rozhodně na naše poměry živá podívaná, i když potenciál se rozhodně nepodařilo naplnit. Především jsem měl pocit, že si Polským filmem spíš všichni svůj status potvrzují, namísto proklamovaného vyvracení (podobným způsobem, jako když si Woody Alen myslí, že když ve svých filmech do nekonečna opakuje, že si uvědomuje vlastní krizi, získává odpustku za mizerné výkony z posledních let až desetiletí). Jedno se ale tvůrcům povedlo - nevím, co si o tom mám myslet. Přijde mi jako moc snadné ten film odsoudit i odpustit mu nedostatky. Pod tři a nad čtyři bych nešel, ale vybrat mezi těma dvěma hodnoceníma je obzvlášť těžké. (23.02.2013)

Shlédl jsem v archivu kina Aero www.aerovod.cz V domácí branži se říká, že existují filmy dobré, špatné a z Brna. V Polsku má zase výraz "český film" týž význam jako u nás "španělská vesnice": něco, v čem se ztrácíte. A z propojení obou průpovídek lze složit přibližnou představu, jak vypadá premiérový Polski film. Těžko se popisuje, ještě hůř posuzuje. Liší se. Spíše než film připomíná televizní sérii Partička; nakažlivou energií, kdy se herci baví leckdy víc než divák, i střídáním vskutku geniálních žertů s vatou. Ostatně i Polski film stvořila herecká partička a jeho žánr nazvala reality film, což značí něco mezi kabaretem, hraným dokumentem a mystifikací zároveň. Aktéři se představí ve stylu Dobrý den, jmenuji se Tomáš Matonoha, jsem herec, má žena je taky herečka.V něčem přiznají barvu, něco nadsadí, něco si vymyslí úplně. Načež se pustí do společného projektu, ve kterém se potká trocha recese, trocha besídky, trochu zpovědi, hodně legrace a hodně nesmyslu. To vše ve tvaru plném zcizujících vstupů, jenž se rozpadá jako hokejový zápas na třetiny. Úvodní "rádoby" dokument se rozjíždí pomaleji, než přijdou vtipné, ač do zahraničí hůře přenosné motivy televizní soutěže AZ kvíz či nepoužitelné navigace, již namluvil "šumlující" Pavel Liška.Ani výrok "To bude film jako Brno" asi kina na západ od Aše nezboří, zato lesk karlovarského festivalu vytěžili tvůrci do mrtě od médií po módní přehlídku s Johnem Malkovichem. Do stylizace videodeníku se vejdou i rodinné kapitoly o rozvodu a bulváru či kouzelná domácí modlitba "u Polášků". Místy je smích na hraně vulgárního trapasu, místy vůbec na hraně, při předstírání smrtelné nemoci, ale pokaždé se dostaví. Polski film připomíná nastavovaný sraz spolužáků po letech, kdy se ne a nechce jít spát. Hra na provinční ztracence dobývající velký svět zabírá vždy spolehlivě, ale sama nestačí. Tady dostane vzpruhu ve druhé, nejlepší, třetině, kdy se děj přesune do Polska. Jiskří to mezi českou a polskou kráskou i mezi oběma kulturami, výtečně účinkuje motiv filmu ve filmu, pobaví odkazy na polskou oblibu děl Petra Zelenky či umělý smích vypůjčený ze sitkomu a vrcholné kouzlo nekorektního humoru zařídí urážka víry. Na hodinku by to byla příjemná zábava. Jenže rozsah tvůrci přepálili a zjevně nevěděli, kdy a čím skončit. Jinak se nedá vysvětlit přilepená závěrečná třetina, která legraci potápí rychleji než Titanic, umolousaná absurdita pro absurditu. Polski film zkrátka posbíral silné detaily do slabého celku. Ale za to, že párkrát opravdu od srdce rozesměje, má ode mě hvězdu navíc. (28.05.2020)