Čierny chlieb

Líbilo se mi to, to rozhodně, i když mně to přišlo místy trošku nepřehledné, přesto zase jeden zajímavý film s nádhernými ukázkami tehdejšího Katalánska a jedním příběhem dospívajícího chlapce, který je nucen vstoupit do světa dospělých, kde často vládne lež a přetvářka. Lepší 3 hvězdy hlavně s přihlédnutím k výkonu malého Francesca Colomera. (13.07.2014)

„Vždy zvítězí jen ten, kdo ví, jak vyhrát.“ Motto pro celý film. Ukazuje totiž život těch poražených, kteří musí snášet při nejlepším jen ústrky vítězů, ponižovat se před nimi kvůli almužnám a naivně doufat, že jejich děti (či vnoučata) se z této pozice jednou vymaní. A hlavní hrdina, chlapec Andreu, má pro to ty nejlepší předpoklady, i když zatím vnímá svět jen dětskými očima…anebo už ne? Když pominu poněkud zvláštní fakt, že si na bývalého republikána posvítili frankisté až cca 5 let od konce občanského vraždění, poválečná léta ve Španělsku jsou líčena nanejvýš zajímavě. A právě díky dětskému pohledu na věc je Tmavý chléb poutavý nejen pro zájemce o historii. Ostatně, ztráta iluzí postihne každého…a tomu odpovídající konec filmu mě dostal (poslední záběr, definitivně přetínající zbytky sentimentu, je tak krásně nehollywoodský, až se člověku chce skoro jásat…tedy té odvaze, ne vyústění příběhu jako takovému). Za mě slušné 4*. (19.07.2014)

Mnoho zajímavých témat, ale skoro nic není pořádně dramaticky rozvinuto do uspokojivého výsledku, vedlejší postavy se rojí jedna za druhou, ale co z toho, když žádná z nich nemá dostatečný prostor, film jsem si bohužel (protože je na co se dívat a herci jsou dobře vybraní) spíše pročekal, než prožil (16.02.2011)

Niekde som sa počas filmu stratila a keď som sa chcela opäť nájsť, začala som strácať záujem o to, o čo vo filme išlo. A stále mi to nie je úplne jasné. Je mi sympatický španielsky naturalizmus, čo ale neznamená, že sa mi naň aj vždy príjemne pozerá (hneď úvod s koňom). Dej sa mi zdal trochu prekombinovaný a naznačené veci na mňa nakoniec nezapôsobili, ako by som možno chcela/čakala. Už sa v tomto komente motám ako sa motal film. Potešil ma faunovský Sergi López aj ten mladý chalan, ktorému hlavný hrdina nosil jedlo, pochmúrne interiéry a zanedbané a rozbité budovy a izby. A ešte temnejšie vyznenie filmu, oni to tí Španieli vedia dobre robiť. (Medzinárodný filmový festival Bratislava 2012 - 9.11.2012, Lumiere) (10.11.2012)

Přirovnání k Faunovu labyrintu je oprávněné jen částečně, což je ostatně největší slabinou filmu, který je zbytečně doslovný, tam kde by mohl ponechat místo fantasknějšímu alternativnímu vysvětlení. Černý chléb je spíš příběhem o těžkém dospívání v obtížné době. Jak hlavní hrdina odkrývá tajemství minulosti své rodiny a své vesnice (mužská kastrace v přímým přenosu je docela silný kafe), stává se možnost pochopení toho, kdo co udělal, trochu nepřehlednou, ale emocionální sílu to má. Mýtus, který je dominantním motivem v první půlce filmu, pak ustupuje racionalizaci minulosti, což je vlastně docela pěknou metaforou pro psychickou proměnu hlavního hrdiny z dítěte k mladému muži. (02.08.2014)