Vlk z Wall Street

,,BYLO TO OBSCÉNNÍ. V NORMÁLNÍM SVĚTĚ. ALE KDO BY CHTĚL ŽÍT TAM?…“ /// Wall Street, kus země, jejíž tvory drží při životě kokain a děvky, páč jedině provětranej rozkrok – ale vždyť víte… Film jako chlapskej sen – bejt pánem Vesmíru (nebo jen doblblej hromadou prachů). Báchorka, po který puberťáci začnou toužit hulit péro frajerům, jako je Gekko. A holky? Jestli už to nedělaj… Každopádně role pro Capria jako vyšitá! A morálka? Serte na to, je to JEN film. Pohádka (pro muže) s nešťastným koncem. (nebo se šťastným? kurva já už tomu světu fakt nerozumím!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Memoáry ,,The Wolf of Wall Street“ a ,,Catching the Wolf of Wall Street“, který sepsal Jordan Belfourt, jsem nečetl. 2.) Beru Quaaludes, Adderall, Xanax, kokain, morfium… a hledám, která práce by mi mohla vyhovovat. 3.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (02.02.2014)

VLK Z WALL STREETU je na jednu stranu nadšeně přijímán jako režisérův návrat na pomyslný vrchol, když je přirovnáván k jeho taktéž biografickým vyprávěním o gaunerech v CASINU a MAFIÁNECH, ale na tu druhou je odmítán jako oslava bakchanálií a neetického způsobu života protagonisty Jordana Belforta. Obojí (jak přirovnávání, tak odsudek kvůli dezinterpretaci) ale není na místě, protože na nejdelší Scorseseho epice jsou nejpozoruhodnější odchylky jak v kontextu tvorby amerického spratka, tak od norem hollywoodské kinematografie._____ Odlišnost od dvou výše zminěných kultovních počinů a zároveň ústřední sjednocující princip spočívá v rozporu mezi tím, jak jsou věci prezentovány na venek, a tím, jak se skutečně mají. V prologu vidíme reklamu na financováním se zabývající firmu Stratton Oakmont, jež je představena jako spolehlivá, stabilní a proklientsky orientovaná, aby bylo následně odhaleno, že není vše takové, jaké se zdá být. S nastoleným konfliktem se systematicky pracuje i nadále: když je vyprávění omezeno na ústřední postavu Belforta, ale přitom obsahuje i vševědoucí pasáže (např. vsuvky s agentem FBI); když je zpochybňována spolehlivost přepsáním dříve viděného (barva auta, jízda s mozkovou obrnou); když nám "hrdina" odpírá určité informace, ale přitom značně sebeuvědomělé vyprávění skočí v čase vpřed či vzad, aby tuto mezeru vyplnilo (např. vzpomínky na minulou noc při hádce s manželkou či po probuzení se v letadle); když se noříme hlouběji do percepčních prožitků Belforta, ale přitom je vychýlený stav vědomí kolektivní, protože odpovídá i ostatním postavám, či slyšíme úvahy nejenom jeho, ale i dalších (tětička, švýcarský bankéř)._____ "Vtip" je následující: Vyprávění o vzestupu a pádu skupiny mafiánů a gangsterů bylo velmi klasicky vystavěno a postavy v něm procházely vývojem. Obraz makléřského selfmademana a motivačního mluvčího se jednoduchému schématu vzpírá (body zvratu jsou iluzorní, protože jsou rozpoznatelné pouze podle komentáře mimo obraz a klíčové sekvence směřující vyprávění dál byly z části obsaženy v prologu v rámci flashforwardů) a Belfort zůstává stejným šmejdem od první do poslední minuty. Nastolená ironie, spočívající v popsaném rozporu, je přitom tím jediným, co prochází proměnou a dává najevo morální stanovisko. Z počátku je patrný zjevný protiklad, s postupujícími minutami ale docházi ke splývání obou - fikční i inscenované nonfikční - reprezentací (např. Belfortovo zatčení při natáčení reklamy). Ponechává se tak na divákovi, aby rozlišil mezi jednotlivými rovinami reprezentace a vyložil si kritiku nefungujícího kapitalistického systému demokracie po svém. P. S. I půl roku od uvedení je VLK Z WALL STREET nejlepším filmem tohoto roku, ale jeho Blu-ray verze bohužel nemá povedený authoring a provedení stellboku je problematické, o pouhé trojici bonusů ani nemluvě. (19.01.2014)

„Ten jejich film to byl teda průser. Ty tomu dali na frak. Já už viděl průserů, ale ti na mou duši podělali, co mohli.“ Abych tak uvedl a zároveň shrnul Vlka z Wall Streetu jedním klasickým citátem, který mluví za vše (kruci, že já blbec se vůbec na něco těšil). Čekal jsem s hodnocením skoro týden a nic se nezměnilo. Vlk kolem mě sice prošel, ale asi to byl nějaký chcípák, protože už si ani nepamatuju, jak vypadal, co mi říkal, ani jestli byl hodnej, nebo zlej. Přehrávající (schválně?) DiCaprio nezaujal, téma taky moc ne, ani ta oslavovaná filmařská inovativnost (kterou jsem pořád nenašel, ale podle Vojty tomu prý stejně nerozumím). Soudtrack nevýrazný, vtipy smutné, drama směšné. Zajímavé jen, že tu není ani jedna kladná postava. Pro mě prázdné, bez tématu, které by mě jakýmkoli způsobem chytlo (ani pozitivně, ani negativně) = dá se na to koukat, občas je to i sranda, ale není tu žádný dojezd. Prozatím zařazuji do nezajímavého průměru. (15.01.2014)

Sex, drogy, alkohol, prachy. děvky. zdá se, že práce burzovního makléře je pro mně jako stvořená. Chválit tady Leův herecký výkon je stejný, jak chrstnout hrneček vody do moře. Tady už fakt žádný kecy nemaj cenu, já to prostě drahý Leo vidím na předávku zlatýho plešounka a pak zase hajdy zpátky před kameru. Totéž se dá říct o Martym, vemte všechyn jeho dosavdní filmy znásobte to nejlepší z nich deseti a pak se kvalitou možná přiblížite k Vlkovi z Wall Street......No, ok trošku přeháním, ale jak jinak vas mám přinutit zvednout ty vaše líný prdele a poslat je do kina, aby se spolu se zbytekem vašeho já oddali totálně dokonalý filmařině, výborným hereckým výkonům a do posledního zkurvenýho písmenka vymazleným dialogům. Já jsem totiž takovej váš hodnej strejda a pokud jde o zážitky z filmů, myslím to s vámi dobře. Tak šup do kina chátro jedna nezbedná ať konečně zažijete pořádnej filmovej orgáč. (10.01.2014)

Tři hodiny vydestilované esence amerického snu. Metafora naší mezní doby. Nectnosti kapitalismu v kostce. Instantní podoba celého ekonomického systému. Satirická a komediální obdoba Až na krev. Scorsese jakoby točil jakýsi temný filmový pohanský rituál oslavující modlu Materialismu a vyvolávajícího ducha Kapitalismu. Neskutečně halucinogenní jízda, kdy snad poprvé někdo trumfl vrcholně bizarní Strach a hnus v Las Vegas. Naprosté popření Maxe Webera, anebo důkaz o tom, jak dlouhou cestu ušel kapitalismus od dob souznění s protestanskou morálkou. Až amorální fascinace extrémním individualismem. Antihrdinství. Oslava chamtivosti, bezohlednosti, sobectví. Přesto silná reflexe ničivosti tohoto stavu. Filmový zážitek. Životní role Leonarda DiCapria. Jeden z nejlepších filmů Martina Scorseseho. Jeden z nejlepších a nejsilnějších filmů celé poslední dekády... etc. etc. (16.01.2014)