Rubber

Velká očekávání obvykle předcházejí velkému zklamání - Rubber je tomu zářným příkladem. Jako patnáctiminutový vtípek bych Gumu ještě zkousnul (ale i tak by nudila). Ale todlencto? Vraždy gumy jsou všechny stejné - guma se zatřepe a nepřátelský pták/králík/člověk prostě vybouchne ... Nefungují ani pocty (Psycho ???!), natož demence první kategorie s pozorovateli s dalekohledy, sídlícími na jakémsi kopečku a "Ftipně" komentujícími dění ve filmu. Pocta brakovosti? Sice ano, ale od vyhulených bezmozků (sorry, ale moc jste pane Dupiexi nepředvedl). (06.06.2011)

Tento projekt mě zajímal už když jsem poprve slyšel zápletku o vraždící pneumatice. To jsem ale ještě nečekal, že to nebude žádný horor, že tam bude publikum, že bude mít pneumatika telekinetické schopnosti a že budu hodinu a půl koukat na gumu, která vždycky jen někam přijede a ji nejbližší předmět exploduje. Furt dokola. Nuda a obrovské zklamání. Nejsem si ani jistý jestli to stálo vůbec za smrt toho škorpiona. 30% (04.04.2011)

Film bez pravidel, bez logiky, bez důvodu! ... Velká škoda, že druhá půlka filmu není ani svižná, ani zábavná, ani příliš zajímavá - ukrutně jsem se nudil. Za jistých okolností z toho mohl vzniknout legendární snímek, který by mohl fascinovat mnohé generace diváků. Bohužel je z toho jen originální uspávačka. 50% (09.06.2011)

Velice rád koukám na originální snímky, kde se tvůrci nebojí upustit uzdu své fantazii. Působilo to na mě jako studentská kamerová zkouška snažící se obhájit sama sebe ubohým monologem na téma, že nic nemá žádný důvod, který nedával pražádný smysl. Film je dobrý snad pouze pro hromadné promítání v nějaké nechutné kavárně, kde se schází pravidelná elita z řad studentů filosofické fakulty, kteří nyní otáčejí maso v McDonaldu a spekulují u toho nad nesmrtelností chrousta. Nic proti jakékoli formě bizarnosti. Bohužel, tento snímek je především nekonečně nudný a byl nadlidský úkol se u něj pokoušet držet jakoukoli pozornost. Film má asi 2 vtipné momenty. Zbytek je nekoukatelný paskvil, který jsem musel každou chvíli pozastavovat, abych se vyblil vedle gauče. [5 %] (31.07.2023)

Ústřední myšlenka (světe se div, on Dupieux nějakou ve svém ranějším filmu vážně má!) vycházející z různých nelogických či minimálně bezdůvodních prvcích a situacích ve filmu je hodně zajímavá. Ačkoliv pokud chtěl Dupieux docílit v tomto směru hlubšího intelektuálního zamýšlení, z klíčového molonologu puštěného v úvodu i závěru filmu, kde se mluvčí (potažmo Dupieux) snaží demonstrovat „bezdůvodno“ ve filmu mj. na snímcích dle skutečných událostí a vnímá bezdůvodno např. i v politické situaci za 2. světové války, jsem už měl po stránce argumentace zvoleného postoje dost rozpačitý pocit. Naštěstí mě jinak tento nápad exkurze se živým sledování probíhajícího filmu v poušti přes dalekohled hodně zaujal a to samé mohu říct rovněž o ústředním námětu černé komedie s vraždící pneumatikou. Film, ve kterém by vyloženě hlavní postavou a současně hercem(!) byla nějaká (částečně) oživlá věc s nadpřirozenou vlastností, se vážně jen tak nevidí a o to víc, jde-li o pneumatiku. :-) Absurdní humor na mě v nejedné scéně fungoval, ať už náš kulatý černý hrdina Robert špehoval svlíkající se ženu nebo v rámci tvrdého útoku proti policii se nebezpečně zastavil na silnici. :o) Asi by mi Rubber sedl ještě víc, kdyby šlo o čistě absurdní horrorovou komedii (a řádně propracovanou až do konce) bez intelektuálního nánosu navíc, příp. kdyby Dupieux se zmíněnou myšlenkou pracoval více i ke konci, než jen protavením do nesmyslně nedotaženého závěru, kde Rubber plně ukáže svou tvář čirého úletu na jedno použití. Nicméně je to poprvé (po 5ti viděných filmech pana režiséra!), kdy mohu prohlásit, že se mi nějaký Dupieuxův film vyloženě líbil a bavil mě i přes slabší místa od začátku do konce! Tady musím uznat, že něco do sebe ten Dupieux má, lépe řečeno: kdysi ve svých začátcích měl. [70%] (21.07.2023)