Réžia:
Ľuba VančíkováScenár:
Ľuba VančíkováKamera:
Milan HomolkaHudba:
Milan AntoničHrajú:
Bronislav Križan, Judita Vargová, Vladimír Kostovič, Anton Korenči, Viera Hladká, Táňa Hrivnáková, Nataša Gräffingerová-Kulíšková, Rudolf Velický, Július VašekObsahy(1)
Pôvodná televízna rozprávková hra z cyklu Rozprávky 15 sestier - nenecká rozprávka. V ďalekej neneckej tundre zúri oveľa krutejšia zima ako obvykle, až taká, že rodu múdreho Toguu hrozí smrť od hladu a zimy. Nik netuší, prečo sa na nich Kotura, pán vetrov, nahneval. Keď do osady prišli prázdne sánky, pochopili, že Kotura sa nehnevá - pýta si nevestu z ich rodu. Najprv sa za sánkami ku Koturovi vybrala staršia náčelníkova dcéra - ale nedržala sa rád múdreho Toguu a nikdy ku Koturovi nedošla. Mladšia náčelníkova dcéra našla síce jeho stan, ale čo z toho, keď bola drzá, lenivá a klamala. Tentoraz sa Kotura naozaj nahneval. Aby zachránil svoj rod, poslal napokon Togua k nemu svoju dcéru. Úlohy, ktoré jej Kotura dával neboli ľahké, ale ona získala neobyčajné pomocníčky... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (1)
Ukázka něnecké lidové slovesnosti ve slovenském sci-fi hávu ve zpracování je počin, u kterého mám jako divák tendenci svůj pocit shrnout do pubertálního: "Ty jo, to bylo hustý!" Za dlouhé zimy, když vítr neutichal, přemýšleli lovci, jak přimět pána větru, Koturu, aby ... v tom pubertálním duchu se nabízí - aby své větry utišil. Postupně mu naposílají tři nevěsty, z nichž až ta poslední (o čem by to celé bylo, kdyby co k čemu byla už první) se v jeho čumu zabydlí. K tomu jí dopomůže budoucí tchýňka. Už Kotura sám vypadá jako by se narodil na Kryptonu, ostatně i jeho prsten vypadá jak z bílého kryptonitu. Stejný šperk má Zima, jeho matička. Největší divočina nastane, když jí z jednoho ucha vyskočí Ranní Mrazík, z druhého ucha Večerní Mrazík, v kozačkách na vysokých podpatcích (co ve vysokém sněhu na chození lepšího) předvedou taneček, za nějž by se nestyděl ani Baryšnikov či Pliseckaja, a začnou ohlodávat kůže, aby z nich bratrovi ušily (není hrubka, oba Mrazíky jsou rodu ženského) kabát, v němž se jejich bratr ožení. U téhle pohádky jsem měla úsměv na tváři stejně trvale, jako by tam přimrzl. ()