Poupata

Nesympatičtí hrdinové, šeď továren a takové jiné Vánoce, na které nejsme ve filmech moc zvyklí. Někdo točí animované komedie o Santovi, v Česku ale vzniklo i chvílemi absurdně komické drama o předlužené rodině s těhotnou náctiletou na krku. Poupata jsou technicky výborně zvládnutá a objektivně se jim nedá moc vytknout. Jenže diváka nelze zrovna potěšit filmem, kde jsou všechny postavy troubové, kteří neumí naložit se svým životem a hlavně si za své problémy můžou sami. Zvlášť, když ty ztroskotance uvidíte non stop. (30.05.2012)

Depresivní film snad po všech směrech: dunivou hudbou, zimní potemnělou atmosférou plnou smogu a šedivých vloček, příběhem o závislosti na automatech a lidech, kteří jsou mentálně velmi málo vyspělí. Jediným pozitivním jevem ve filmu je dvojice Vietnamců, kteří však stejně doplatí na zhovadilost Čecha, takže opravdu dost negativní film, který by se mohl pouštět jako odstrašující případ ve školách. Obávám se, že podobných osudů je kolem nás víc než dost. Silné 3 hvězdy! (07.05.2014)

S neobyčejným (kam se hrabe Sláma) sadismem prohlubovaná beznaděj. Díky kameře Vladimíra Smutného dosahuje zmar obestírající Poupata místy až apokalyptických kvalit (výjev se sťatým andělem). Nic není dobré a všechno může být jedině horší, což bezezbytku platí i pro postavy, s nimiž nelze moc soucítit. Hrdinové jsou zamrzlí v čase. Neschopní se hnout vpřed a zároveň neschopní kritického zhodnocení minulosti. Ženy se chovají jako kurvy, muži jako kreténi a zástupci obou pohlaví činí zásadně rozhodnutí, kterými ubližují nejen sobě, ale také druhým. Jediným důsledněji rozpracovaným tématem je příliš povšechná mizérie bytí. Byť se nabízí v českém filmu zatím seriózněji nereflektované téma přistěhovalectví, případně téma redukování člověka na zpeněžitelný objekt (čemu ale v případě striptýzových scén brání nekritické snímání ženského těla). Obtížně pro tenhle požitek z bolesti, fyzické i duševní a navozované nápadně umělými prostředky (nevěrohodná linie se Zuzanou), nacházím pochopení, přesto neuhýbavou drsnost filmu obdivuji. Chybí v něm náznak chlácholení, naděje, vyloženě kladná postava. Absence pozitivních hodnot nabývá tak kolosálních rozměrů, že už zbývá jedině bezradný smích. Jinak nelze reagovat na štědrovečerní scénu, nejkrutější popření imperativu, že na vánoce musí být všechno pěkné, jaké jsem ve filmu dosud viděl. Že nás autoři zřejmě chtěli dovést právě k této „opoziční“, vůči situaci postav neslušné reakci, jsem si uvědomil během závěrečných minut, kdy je bez rozjásanou písní Michala Davida a s ohňostrojem na pozadí oživováno období normalizace, ve skutečnosti stále přítomné jako špína zažraná za nehty (spíše než určitý systém film kritizuje mentalitu lidí - alibistické odkazování na komunistickou minulost jako na příčinu toho, jak se dnes "věci" mají, ač explicitně se v tomto smyslu žádná z postav nevyjádří). Implicitní pojmenování příčin „našeho“ dnešního neštěstí, v němž je pro tolik lidí snazší žít, než s ním něco udělat, dodává Poupatům nový rozměr a povyšuje je nad rámec pouhého pozorování cizího utrpení. Žádná shovívavost, žádný soucit, ale přesto nějaké sdělení. Určitě? Abych si udělal jasno, budu film muset vidět znovu. 70% (07.12.2011)

Jeden z nejlépe zvládnutých českých filmů posledních let, kterému na výsledku neubírá ani dementní chování některých protagonistů, kteří jsou ovšem až snad jen na jednu výjimku dobře zahraní, přičemž nemyslím jen výborného Vladimíra Javorského, nýbrž i mladé osazenstvo, z něhož jsem (po)znal jedinou osobu a to ještě z nebetyčně debilní reklamy na ovocný pivo. Jakožto prvotina režisérova je výsledek ještě zajímavější (ačkoliv jeho dokumenty stojí za to), neb výsledek je vyzrálý na všech frontách, to i díky výborné kameře, která dokáže vykouzlit krásnou atmosféru, čemuž dopomáhá i hudba, na poměry cs filmu dosti nadstandardních kvalit. Navíc závěrečná scéna (škoda, že po ní následuje ještě minuta, která trošku kazí dojem) je naprosto dechberoucí a způsobila mi lehké mrazení po zádech. (17.10.2013)

Snímek, jenž by si z fleku mohl připsat motto.....“Nikdy není tak špatně, aby....nemohlo bejt ještě mnohem hůř“. Nabízí se i, „co Tě nezabije, to Tě posílí“. Byť v tomto případě, by trefnější resp. výstižnější bylo spíše, „každý svého (ne)štěstí strůjce“. Slabošství po zásluze (po)trestáno, problém nastává, když do toho padají i (vaše) děti aneb prostředí, rodina.... nás utváří a formuje naše charaktery, přičemž odstřihnout se od rodinných kořenů, zpřetrhat veškeré svazky a udělat tlustou čáru za minulostí, zdá se, není tak jednoduché, jak by se na první (nezainteresovaný) pohled mohlo zdát, a tak se (začarovaný) kruh, jak je nasnadě, neuzavírá, ale stále dokola opakuje..(me) chyby svých rodičů. To, že jsem na hony vzdálen tomuto prostředí (díky bohu resp. mým rodičům za to), ještě nutně neznamená, že nedokážu (d)ocenit nesporné kvality této Jiráského prvotiny, tj, bezvýchodné syrové poctivé civilní filmařiny. Optimistické s vidinou (rychlé) změny k lepšímu asi jako současné politické podhoubí u nás, ale kvalita (narozdíl od poslaneckých lavic) zde rozhodně neabsentuje. Prvotina jako hrom a až Jiráský obrousí i ty poslední hran(k)y a pokud bude mít po ruce podobně silné téma, klidně i se stejným štábem (kameramana V. Smutného by si měl pro jistotu předplatit hned, stejně jako se jednoznačně vyplatila sázka na neokoukané tváře), troufám si rozhodně tvrdit, dočkáme se „něčeho velkého“. P.S. (Možná) můžeme namítat, že zde chybí potřebná reflexe, či, že je snímek málo popisný, popř. nejde více na dřeň a neodkrývá hlouběji motivace jednotlivých postav, nicméně dá se považovat fakt, že je divákovi (po)nechán větší prostor pro zamyšlení a vlastní interpretaci za nedostatek? (Tolik k některým zdejším výtkám). Za mě spokojenost, byť během vánočních svátků, v teple rodinného krbu, snímek nedoporučuju..... Anebo ano. Možná si potom více začneme vážit toho, co máme a nezaobírat se prkotinama. Schválně, jak dlouho nám to vydrží. 80% (12.09.2013)