Poupata

Depresivní film snad po všech směrech: dunivou hudbou, zimní potemnělou atmosférou plnou smogu a šedivých vloček, příběhem o závislosti na automatech a lidech, kteří jsou mentálně velmi málo vyspělí. Jediným pozitivním jevem ve filmu je dvojice Vietnamců, kteří však stejně doplatí na zhovadilost Čecha, takže opravdu dost negativní film, který by se mohl pouštět jako odstrašující případ ve školách. Obávám se, že podobných osudů je kolem nás víc než dost. Silné 3 hvězdy! (07.05.2014)

Prostředí železnice jako by naznačovalo, že jsou jen dvě možnosti. Skočit na vlak, nebo pod něj. Ve skutečnosti však nejvíc kuráže projeví ten, kdo zůstane a nepřestane se rvát.. Sociální i urbanistická periferie, ve které se někde vytratil (černý) humor, co by vdechl život i do prostoru, jenž se zdá ve svém bezútěšném stereotypu mrtvý. Smutného kamera perfektní, konstrukt na přejezdu vrcholící ohňostrojem už tolik ne. Snaha o „kultovnost“ scény či hlášky ala Knoflíkáři byla někdy až moc zjevná.. (11.08.2020)

Nečekaný překvapení. Jsem opravdu rád, že i v ČR se občas povede natočit normální drama a né pořád dokola nejrůznější ubrečený tragikomedie s Liškou v hlavní roli. Nečekal jsem od toho vůbec nic a dostal jsem po hodně dlouhý době film, kterej jsem hned při závěrečnejch titulkách měl chuť vidět znovu. Jediný, co bych filmu vytknul, je takovej konec bez konce. Ale i tak dávám 5 hvězd. Škoda, že se takovejch filmů netočí víc. Asi českej divák na tohle koukat nechce. (12.09.2013)

Poupata mají k dokonalosti daleko zhruba stejně jako Česká republika k životní úrovni Lucemburska. Vyčíst se jim dá ledascos, ale především scénáristická nedotažnost, resp. překombinovanost. Na druhou stranu je to sympatický kousek, nad kterým rád trošku zamhouřím oko už proto, že tenhle žánr je u nás vzácností a Jiráský vstoupil na půdu, kde se do té doby pohyboval vlastně jen Bohdan Sláma. Mimochodem, s čestnou výjimkou Venkovského učitele mám k filmům Bohdana Slámy horší vztah než k Jiráského pokusu. I přes některé přešlapy mi Jiráský přijde celkově přesvědčivější. K dobru mu můžu přičíst casting, práci s herci i s kamerou a především výběr prostředí. Jiráský patří k hrstce českých režisérů, kteří dokážou za pomoci hudby, obrazu a nasvětlení vyvolat atmosféru, v tomhle případě atmosféru marasmu a beznaděje. Jiráský, a to je mi taky sympatické, se nedívá na své antihrdiny s nějakou naivitou, jsou to postavy, které na svém pobytu v suterénu tak či onak intenzivně pracují. V neposlední řadě je mi ten film sympatický i tím, že zobrazuje příslušníky vietnamské menšiny, protože ani tohle se v naší kinematografii jako spousta dalších věcí nepěstuje. Celkový dojem: 75 %. (16.03.2014)

Hodinu a půl dlouhá masáž absolutním zmarem. Už dlouho se mi nestalo, abych z kinosálu po zhlédnutí filmu vyšla zcela vyčerpaná a psychicky zdeptaná. Poupatům se to povedlo především díky vcelku reálně vyobrazené postavě gamblera Jardy. Inu, život je i takový. Ale stejně...Aspoň špetku té naděje mohl scénárista některé z postav vdechnout. (29.12.2011)